Vedoucí jsem já. Pavel po rozhodnutí Ústavního soudu vyškolil Babiše i Macinku jedním odstavcem na ČT

Čtvrtek 25. června, studio České televize. Petr Pavel mluví klidně, ale každá věta má adresáta. „Je potřeba jasně říci, že pokud je prezident v jakékoliv delegaci, je automaticky vedoucím této delegace,“ řekl podle vyjádření citovaného Novinkami. A pokračoval: o tom, zda se zúčastní neformální večeře nebo hlavního jednání, rozhodne prezident, „ne vláda, ne ministr zahraničí.“ Pár vět, žádné osobní útoky, ale o to tvrdší institucionální vzkaz. Mířil přitom na dvě strany současně: na premiéra Andreje Babiše, jehož vláda prezidenta z delegace původně vynechala, i na ministra zahraničí Jana Macinku, který ještě den po soudním rozhodnutí tvrdil, že Pavel sice pojede, ale v čele delegace stát nebude.

Co Ústavní soud skutečně rozhodl, a co ne

Předběžné opatření z 24. června 2026 zní jednoznačně, ale jeho dosah je užší, než jak ho veřejná debata prezentuje. Ústavní soud nařídil vládě tři konkrétní věci:

• Notifikovat prezidenta jako součást oficiální delegace na summit NATO v Ankaře.
• Zajistit mu akreditaci.
• Nebránit jeho účasti ani ji nijak ztěžovat.

Tím to končí. Soud sám výslovně napsal, že jde o procesní, jednorázové řešení vztažené ke konkrétní události, summitu konanému 7. a 8. července. Konečný nález o tom, kdo má právo zastupovat Česko na summitech NATO obecně, přijde až v řádu měsíců. Žádný automatický precedent pro všechny budoucí zahraniční cesty prezidenta z toho zatím nevyplývá.

Přesto je i toto dílčí rozhodnutí mimořádné. Soud v odůvodnění opřel svůj zásah o dosavadní praxi: prezident se summitů NATO účastnil vždy, jedinou výjimkou byly dva summity v roce 2022 kvůli zdravotnímu stavu Miloše Zemana.

Tři měsíce, tři dopisy, jedna žaloba

Pavel nereagoval až po soudu. Spor má přesnou časovou osu, kterou lze vyčíst přímo z jeho návrhu k Ústavnímu soudu.

8. dubna poslal Babišovi dopis, v němž oznámil, že se chce summitu zúčastnit „v čele delegace České republiky“. Tón byl kooperativní: Pavel premiéra vyzval k součinnosti a napsal, že uvítá jeho přítomnost, aby mohl spojencům detailně vysvětlit pozici vlády k obranným výdajům. 20. května přišel druhý dopis s potvrzením účasti a nabídkou kompromisu. 8. června se Pavel osobně dostavil na schůzi vlády. Ani poté žalobu nepodal. Čekal.

Rozhodnutí padlo 22. června. Vládní usnesení stanovilo složení delegace: Babiš, Macinka, ministr obrany Žůna. Prezident v seznamu chyběl. Teprve pak Pavel podal návrh k Ústavnímu soudu. O dva dny později měl v ruce předběžné opatření.

Tato osa je důležitá, protože ukazuje, že žaloba nebyla impulzivní krok, ale poslední článek řetězu, v němž prezident opakovaně nabízel dohodu a vláda ji opakovaně ignorovala.

Macinka, Babiš a otázka jedné židle

Po soudním rozhodnutí vláda formálně ustoupila a připustila Pavlovu účast v delegaci. Jenže Macinka ještě 25. června prohlásil, že prezident sice pojede, ale delegaci nepovede. Právě na to Pavel reagoval svým čtvrtečním výrokem pro Českou televizi a Český rozhlas, v němž ministrovi vzkázal, že „znovu nepochopil dělbu rolí a funkcí v tomto státě.“

Jádro sporu leží v ústavní mezeře. Prezident podle článku 63 Ústavy „zastupuje stát navenek.“ Vláda je podle článku 67 „vrcholným orgánem výkonné moci.“ Nikde ale není napsáno, kdo konkrétně určuje složení civilní delegace na summit NATO, kdo ji vede a zda může vláda organizačními prostředky (akreditací, programem, zasedacím pořádkem) fakticky zužovat prezidentovu roli.

Bývalý ministr zahraničí Cyril Svoboda v rozhovoru pro iROZHLAS připomněl, že u jednacího stolu NATO je pro každý stát jen jedna židle a mandát pro ni schvaluje vláda. Zároveň ale přiznal, že za normálních okolností na ní sedí hlava státu. Velvyslanec při NATO Jakub Landovský dodal, že Aliance takové domácí spory neřeší a považuje je za vnitřní záležitost členského státu.

Proč nejde jen o Ankaru

Srovnání s minulostí mluví samo. V červnu 2021 Ministerstvo zahraničních věcí oficiálně uvedlo, že českou delegaci na summit NATO v Bruselu vedl prezident Miloš Zeman a součástí byli ministři zahraničí a obrany. Premiérem byl tehdy tentýž Andrej Babiš. Žádný veřejný spor, žádná kompetenční žaloba. V roce 2018 Babiš se Zemanem koordinovali zahraniční politiku i plán výjezdů do zahraničí, jak tehdy popsala ČT24.

Střety mezi Hradem a vládou přitom nejsou nic nového: Havel, Klaus i Zeman se přetahovali s premiéry hlavně o ministerské nominace. Výjimečné na současném sporu je, že poprvé v historii skončil kompetenční žalobou prezidenta na vládu. A že nejde o osobní animozitu, ale o systémovou otázku: může vláda technickými a organizačními kroky (kdo dostane akreditaci, kdo sedí u stolu, kdo je na seznamu) de facto vytěsnit prezidenta z role, kterou mu ústava přiznává?

Předběžné opatření tuto otázku neuzavřelo. Pouze zajistilo, že Pavel 7. července v Ankaře bude. Kdo povede delegaci, kdo promluví a kdo bude sedět na té jedné židli, to se teprve ukáže. A konečný nález Ústavního soudu, který by mohl nastavit pravidla i pro budoucí summity, je zatím otázkou měsíců.

Ankara bude první zkouškou. Ne poslední.