Pamatujete zimu 2010? Meteorologové říkají, že ta příští může být podobná. A důvod leží v Pacifiku

23. prosince 2009 pokryla velkou část Česka ledovka. O pár týdnů později přitáhla tlaková níže Daisy a na Moravu a do východních Čech nasypala až 37 centimetrů nového sněhu za jediný den. Od 3. ledna do 23. února ležela v nížinách souvislá bílá pokrývka, něco, co dnešní školáci znají spíš z vyprávění. Celá ta zima nebyla jen o mrazu. Byla o sérii úderů: ledovka, sněhové kalamity, regionální dopravní kolapsy, a mezi tím krátké oblevy, které všechno roztavily jen proto, aby další vlna přimrazila krajinu znovu. A právě tahle sezona se teď vrací do hry jako referenční bod. Ne proto, že by ji někdo chtěl zopakovat, ale proto, že v Tichém oceánu se děje něco, co jí nápadně předcházelo.

Co se vaří v Pacifiku

NOAA vydala 9. července diagnostickou zprávu, která nenechává moc prostoru pro pochybnosti o směru vývoje. Týdenní index Niño-3.4 vystoupal na +1,2 °C, v centrálním a východním rovníkovém Pacifiku se rozšířila kladná teplotní anomálie přes +1 °C a pod hladinou zesílilo teplo díky sestupné Kelvinově vlně. Modely odhadují 97% pravděpodobnost, že El Niño přetrvá do časného jara 2027.

Světová meteorologická organizace mluví o „rychlém přechodu do silného El Niño“ a zvyšuje výstrahu před extrémním počasím v řadě regionů světa. Copernicus, evropská klimatická služba, 10. července potvrdil další zesilování. Čísla jsou jednoznačná. Jenže čísla z Pacifiku nejsou předpověď pro Prahu.

Proč vzdálený oceán nerovná se mráz v Česku

El Niño mění polohu tropického srážkového pásma, a tím i velké vlny v atmosféře. Ty ovlivňují tryskové proudění, proud vzduchu ve výšce kolem deseti kilometrů, který řídí, kudy se v zimě pohybují tlakové útvary. Přes tento řetězec se může pacifický signál promítnout až do Evropy. Klíčové slovo je „může“.

Aby studený arktický vzduch skutečně dorazil do střední Evropy, musí se oslabit nebo rozpadnout stratosférický polární vír, typicky přes takzvané náhlé stratosférické oteplení. Teprve pak se zvyšuje tlak nad pólem a mrazivý vzduch se vychýlí k jihu. Odborná literatura ale upozorňuje, že jediná taková epizoda dokáže sezónní elniňový signál pro Evropu úplně přepsat. Jinými slovy: samotné El Niño je nutná, ale ne dostačující podmínka.

A pak je tu ještě jeden háček. El Niño 2009/2010 nebylo jen „silné“, šlo o nejsilnější takzvané centrálně-pacifické El Niño za tři dekády. Teplo bylo soustředěné jinde než třeba při rekordní epizodě 1997/1998. Kam přesně se teplo v Pacifiku soustředí letos, bude jasnější na podzim. ECMWF navíc varuje, že v oteplujícím se klimatu nelze dnešní El Niño srovnávat s historickými událostmi jedním číslem, pozadí je teplejší, a to mění pravidla hry.

Co říkají oficiální evropské modely, a co interpretační scénáře

Tady se příběh komplikuje, protože dvě vrstvy informací, které se v médiích často míchají, říkají něco jiného.

Copernicus, tedy oficiální multimodelový sezónní produkt pro Evropu, zatím pro zimu 2026/2027 kreslí teploty spíš nad průměrem a ve střední Evropě vlhčí podmínky na přelomu podzimu a začátku zimy. Žádná kopie roku 2010.

Naproti tomu interpretační servery jako Severe Weather Europe, konkrétně analytik Andrej Flis, pracují s analogovými roky, stavem kvazibieniální oscilace (QBO) a scénáři narušení polárního víru. Právě odtud pochází přirovnání k zimě 2010. Flis sám ale ve svém červnovém textu připouští, že při očekávané západní fázi QBO vycházejí elniňové zimy pro Evropu spíš tepleji.

Podle nás je dnes Copernicus blíž základnímu scénáři. Severe Weather Europe nabízí rizikový scénář, zajímavý, ale podmíněný tím, že se na podzim a v zimě přeskupí severoatlantické proudění a polární vír přesně tím správným způsobem. To se může stát. Ale taky nemusí.

Co to znamená pro Česko

Pro české nížiny je z dnešních dat pravděpodobnější scénář rozkolísané zimy než nepřetržitých mrazů. Střídání sněhu, oblevy, ledovky a deště, přesně ten typ počasí, který v roce 2010 nadělal největší škody ne proto, že bylo minus dvacet celý měsíc, ale proto, že se podmínky rychle měnily.

Případné vpády arktického vzduchu navíc nezasáhnou celé Česko stejně. Zkušenost z roku 2010 ukazuje výrazné regionální rozdíly: Daisy zasypala hlavně Moravu a východní Čechy, jiné situace měly jinou geografii. Kotliny, nížiny a hory budou reagovat odlišně.

Prakticky: technickou přípravu (topení, potrubí, okapy, nemrznoucí směsi, zimní pneumatiky) dává smysl stihnout do listopadu. Operativní kroky pak až podle konkrétních výstrah, protože studené epizody v Evropě začínají mít užitečnou předpovědní hodnotu teprve na horizontu 10 až 15 dnů. Sníh na Štědrý den? V červenci to neví nikdo, a kdo tvrdí opak, prodává iluze.

Kdy se dozvíme víc

NOAA avizovala další aktualizaci ENSO na 13. srpna. WMO i Copernicus vydávají sezónní výhledy každý měsíc. Pro charakter zimy budou klíčové podzimní běhy modelů v září až listopadu, teprve ty ukážou, jak se přeskupí severoatlantická cirkulace a zda polární vír vydrží, nebo povolí.

Pacifický signál je dnes silný a jednoznačný. Ale mezi rovníkovým Tichým oceánem a zamrzlým chodníkem v Brně leží tisíce kilometrů atmosféry, stratosférický vír a desítky proměnných, které žádný model neumí spolehlivě vyřešit půl roku dopředu. Zima 2010 se může vrátit. Stejně tak může zůstat jen vzpomínkou.