Okamura přišel se způsoby, jak si poradit s vysokými cenami. Klíčem je podle něj Rusko

Zdražování udělalo z Ruska znovu české politické téma a Tomio Okamura mu dal jednoduchou roli: klíč k levnějším energiím. V pořadu Za pět minut dvanáct 11. dubna 2026 řekl, že řešením vysokých cen energií a pohonných hmot by bylo znovu odebírat plyn a ropu z Ruska a vícezdrojově zabezpečit energetickou bezpečnost Česka. Slovo diverzifikace zní neutrálně, ale obsah je jasný: Okamura chce vrátit do hry zdroj, od kterého se česká politika posledních let programově odklonila.

Ropa jako symbol, plyn jako skutečný argument

Problém je, že Okamurův recept má dvě části, které nefungují stejně. U ropy jsou čísla jednoznačná: v roce 2025 přišlo do Česka méně než osm procent ropy z Ruska, zbytek pokrývaly Ázerbájdžán, Norsko, Kazachstán nebo Saúdská Arábie. Projekt TAL-PLUS, dokončený v dubnu 2025, dal českým rafineriím technickou kapacitu zásobovat se výhradně ze západní trasy přes ropovody IKL a TAL. Premiér Fiala tehdy mluvil o definitivním konci závislosti na ruské ropě. Analytik Boris Tomčiak z Finlordu to říká přímo: u ropy nečeká žádný okamžitý cenový efekt, protože Česko ji nakupuje na světovém trhu a ruský původ sám o sobě cenu zásadně nemění. Okamura tak u ropy prodává silný symbol, ale ekonomický dopad by byl přinejlepším nejistý.

U plynu je situace jiná. Tomčiak připouští, že obnovení dovozu ruského plynu by ekonomický tlak na pokles ceny vytvořit mohlo, protože ruský plyn byl historicky levnější než zkapalněný plyn z Norska nebo USA. Jenže právě tady naráží Okamurův návrh na tvrdou zeď, která není politická, ale právní.

EU to celé právně uzavírá dřív, než by se stihlo otevřít

Brusel v lednu 2026 přijal nařízení (EU) 2026/261, které z odpojování od ruského plynu dělá závazný harmonogram, ne jen politické přání. Pro krátkodobé smlouvy platí zákaz dovozu zkapalněného plynu od 25. dubna 2026 a potrubního plynu od 17. června 2026. Dlouhodobé kontrakty musí skončit nejpozději 1. ledna 2028. Česko by tedy nemohlo jednoduše otevřít kohoutky bez toho, aby porušilo unijní právo, nebo bez toho, aby nejprve přesvědčilo celou EU, aby toto nařízení zrušila nebo změnila. To je jiná liga než domácí politická debata. Energetický analytik Jiří Gavor z ENA to formuluje opatrněji: po skončení války by menší podíl ruských energií mohl fungovat jako diverzifikační prvek, ale dnes je to politicky neprůchodné.

Ceny jsou citlivé, ale z jiného důvodu

Okamurův výrok přišel ve chvíli, kdy jsou ceny paliv skutečně napjaté, jenže příčina je jinde. Ministerstvo financí vyhlásilo pro 11. až 13. dubna 2026 maximální ceny 41,95 Kč za litr benzinu a 45,90 Kč za litr nafty. Americká EIA v březnu 2026 odhadla, že ropa Brent zůstane krátkodobě nad 95 dolarů za barel, tedy přibližně 2 200 korun, kvůli konfliktu na Blízkém východě. Ruská ropa by tuto globální cenu sama o sobě nesrazila, protože světový trh s ropou funguje jako celek. Naopak u elektřiny přineslo zlevnění zrušení poplatku POZE od ledna 2026: ceny elektřiny byly v lednu meziročně o 12,2 procenta nižší, jak uvádí ČNB. To je příklad cenového zásahu, který se do peněženek skutečně propsal, a stalo se to bez Ruska.

Okamura nabídl čtenáři jednoduchou rovnici: Rusko rovná se levnější energie. Ekonomická realita ji ale komplikuje hned na dvou místech: u ropy by efekt byl přinejlepším nejistý, u plynu by byl reálnější, ale právně je tato cesta od dubna 2026 uzavřená. Zbývá otázka, jestli Okamura o těchto rozdílech ví, nebo jestli mu stačí, že o nich neví jeho volič.