Okamura má jasno: Maďarsko neřešit, s Ruskem začít mluvit

Jeden den po tom, co prezident Petr Pavel prohlásil, že Česko by mělo přehodnotit vztahy s Maďarskem a zvážit, jaké informace s Budapeští vůbec sdílí, přišel Tomio Okamura s opačným vzkazem. V podcastu Napřímo z 1. dubna 2026 shrnul svůj postoj do věty, která zní jako přímá odpověď Hradu: s Maďarskem zbytečně neeskalovat a s Ruskem začít mluvit. Nejde přitom o improvizaci na aktuální skandál, ale o pokračování linky, kterou SPD drží přinejmenším od ledna letošního roku, kdy Okamura svůj přístup popsal jako politiku všech azimutů.

Szijjártó volal Lavrovovi, Okamura to nevidí jako problém

Spouštěčem celé debaty je kauza maďarského ministra zahraničí Pétera Szijjártóa, který podle zjištění Washington Post a AP po léta telefonoval Sergeji Lavrovovi přímo během klíčových jednání Evropské unie a předával mu informace o tom, co se na unijní úrovni probírá. Szijjártó to nakonec sám potvrdil a označil za standardní diplomatickou praxi. Evropská komise to za standardní nepovažuje, mluvčí Anita Hipper označila zprávy za vážně znepokojivé a žádala vysvětlení. Bývalý slovenský ministr zahraničí Rastislav Káčer, který Maďarsko dobře zná z vlastní diplomatické praxe, řekl, že o únicích z Budapešti směrem do Moskvy nikdy nepochyboval. Okamura z téže kauzy vyvozuje jiný závěr: hysterie kolem Maďarska nic nevyřeší a Evropa by se měla soustředit na to, aby s Ruskem vůbec mluvila.

Blokování miliard je konkrétní, ne jen symbolické

Maďarsko přitom není jen diplomatický problém, ale i finanční. Rada EU v únoru 2026 schválila rámec pro půjčku 90 miliard eur (přibližně 2,25 bilionu korun) Ukrajině na roky 2026 a 2027. Maďarsko oznámilo, že ji bude blokovat, dokud nebude obnoven tok ropy ropovodem Družba. Jde tedy o přímou páku, kterou Budapešť drží nad unijní pomocí Kyjevu, a to ve chvíli, kdy Rada EU v březnu 2026 zároveň prodloužila sankce vůči Rusku o dalších šest měsíců. Okamurova teze „Maďarsko neřešit“ v tomto kontextu neznamená jen gesto vstřícnosti k sousedovi, ale fakticky i přijmout, že tento blokační nástroj zůstane v rukou Budapešti bez větší reakce.

Evropa o diplomacii mluví, ale jinak

Okamura se rád odvolává na to, že i Západ s Ruskem jedná, a v tom má pravdu jen zčásti. Evropská rada 19. března 2026 skutečně uvítala diplomatické snahy o ukončení války a vyzvala Rusko ke smysluplným jednáním. Jenže unijní rámec zároveň trvá na tlaku, sankcích a finanční podpoře Ukrajiny, diplomacie je tu podmíněná, ne bezpodmínečná. Okamurova formulace „s Ruskem by se mluvit mělo“ tento rozdíl stírá a posouvá debatu do polohy, kde samotný rozhovor s Moskvou vypadá jako cíl, nikoli jako nástroj s konkrétními podmínkami. Střet mezi Pavlem a Okamurovou linkou není jen spor o jeden skandál nebo o jednoho souseda. Je to spor o to, co česká zahraniční politika považuje za přijatelnou cenu pragmatismu, a kdo ji platí.