Chlapec vynaložil obdivuhodné množství sil na to, aby nepřišel první den pozdě do práce. Prokázal tak své obrovské odhodlání.
Odhodlání jít přes všechny překážky do práce tomuto mladíkovi ani v nejmenším neschází. Když se mu totiž den předem porouchalo auto, rozhodl se jít do práce pěšky. Toto rozhodnutí by nebylo tak zavádějící, kdyby jeho cesta nebyla neuvěřitelných 20 mil dlouhá (zhruba 30 kilometrů). První den v práci se však Walter Carr rozhodl objevit včas, ať to stojí sebevíce úsilí.
Dostal místo u stěhovací firmy
Walter v té době dělal vysokou školu a rozhodl se najít si práci, aby si vydělal nějaké peníze. Šanci mu poskytla stěhovací firma Bellhops. Vzhledem k tomu, že mladík vlastnil auto a byl z Alabamy, měla být cesta naprostou hračkou. Vůz se však večer před nástupem do práce porouchal. Walter zvažoval své možnosti a nenapadlo jej nic lepšího, než celou vzdálenost ujít pěšky. Po krátkém šlofíku se o půlnoci rozhodl vydat na cestu.
Obul si kvalitní boty, protože počítal s tím, že jej nečeká úplně kvalitní terén. Walter měl obrovské štěstí, když si totiž dával po pár hodinách chůze proložené lehkým klusem pauzu, všiml si jej jeden policista při objížďce okolí. Zastavil u něj a zeptal se, jak se tam mladík dostal. Poté, co mu povyprávěl svůj příběh, se strážník rozhodl chlapce pozvat na snídani a odvézt jej až do Bellhops k domu, kde se mělo stěhování konat.
Jeho odhodlání nezůstalo bez odměny
Žena byla překvapená, když se o půl 7 objevil u dveří policista s neznámým chlapcem. Jeho příběh ji dojal a velkoryse mu proto nabídla, aby se u nich ještě na pár hodin prospal. Zbytek jeho spolupracovníků se totiž měl objevit až za několik hodin. To on však odmítl s tím, že Jenny Hayden Lamey si najala stěhováky na práci, a tak bude zkrátka pracovat. Nesešlo mu na tom, jestli za hodiny navíc dostane od zaměstnavatele zaplaceno, chtěl být prostě k užitku.
Jakmile se o odhodlání svého nejnovějšího zaměstnance dozvěděl generální ředitel firmy Luke Marklin, rozhodl se mladíkovi věnovat speciální odměnu. Tvrdil, že jednání z jeho strany je ukázkové a takový zaměstnanec se jen tak nenajde. Věnoval mu proto své staré auto (Ford Escape z roku 2014), které mu bude jistě ještě řadu let k užitku. Navíc tak Walter s vekou pravděpodobností do práce nikdy nebude muset jít dalekou cestu pěšky.
Jak byste se na místě Waltera zachovali vy?