Mnohdy člověka potká něco, kvůli čemu musí udělat něco, co by jinak nikdy neudělal. Své o tom ví i tato mladá maminka, která své dítě musela odložit do trávy.
Když šla starší žena z Ruska na procházku okolo svého domu, uslyšela podivný zvuk, který vycházel z vysoké trávy. Zvědavost jí nedala a tak se šla podívat, co se v ní nachází. Uviděla fialovou deku, do které bylo zabaleno novorozené miminko. Žena, která bydlela vedle sirotčince, dítě vzala do náruče a okamžitě ho tam odnesla.
Bylo naprosto v pořádku
Když lékaři začali miminko kontrolovat, přišli na to, že je to sotva týdenní holčička. Naštěstí byla naprosto zdravá a oblečená do teplého oblečení. Vedle ní ležel dokonce balíček plen a dětská výživa. Lékaři dítě svlékli a našli schovaný dopis, který je naprosto šokoval.
V dopise stálo: „Omlouvám se, ale nevím, co mám dělat. Miminko je velice hodné a opravdu klidné a jmenuje se Uljana. Narodila se 12. srpna a už za sebou má očkování. Tohle je ta nejhorší věc, kterou jsem kdy musela udělat. Slibuji, že se pro ni vrátím, ale teď nemám na výběr. Nechci, aby musela být na ulici.“
Matka si pro ni opravdu přišla
Několik rodin chtělo malou Uljanu ihned adoptovat, protože o miminka je vždy největší zájem. Nikdo nečekal, že se pro ni její matka opravdu vrátí. O čtyři dny později se ale v sirotčinci objevila mladá žena, která se o holčičku začala zajímat. Když se jí lékaři zeptali, kdo je, řekla jim svůj srdcervoucí příběh.
Zůstala úplně sama
„Jmenuji se Natalja a přijela jsem sem hledat práci. Brzy jsem potkala muže, se kterým jsme po nějaké době utvořili pár. Když jsem otěhotněla, můj přítel chtěl, ať si dítě nechám vzít. Já jsem odmítla a on ode mě odešel. Přišla jsem o práci a nakonec jsem se pohádala se svými rodiči. Když se Uljana narodila, byla jsem sama a naprosto zoufalá. V nemocnici jsem lékaře požádala, jestli tam můžu dcerku ještě pár dní nechat, ale moji žádost zamítli.“
„Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat a kam mám jít. Dokonce jsem s malou musela jednu noc strávit na ulici a jediné, co jsem věděla, bylo, že takhle to dál nejde. Tak jsem udělala tu nejtěžší věc, jakou jsem kdy musela udělat. Položila jsem ji do trávy blízko tohoto sirotčince.“
Soud jí dal druhou šanci
Natalja se za sebe opravdu hrozně styděla. Čekala za jednou budovou, a když uviděla, že stará paní našla její holčičku a odnesla ji do sirotčince, neuvěřitelně se jí ulevilo. Podařilo se jí vydělat nějaké peníze, usmířila se s rodiči a našla azylový dům, který by jí a jejímu dítěti poskytl nějaké ubytování. Ale bohužel už bylo pozdě. Musela hodně bojovat, aby dcerku dostala zpět do své péče.
Musela podstoupit testy DNA a ještě i psychologické a lékařské testy. Několikrát ji vyslýchala policie. Až po čtyřech měsících jí soud dal druhou šanci a ona všem ukázala, že umí být skvělá máma.
Co byste v matčině situaci dělali vy?