Nesvádějme problémy s učením našich dětí na školu a učitele. Nastavme zrcadlo sami sobě

„Děti chodí do školy ve značkovém oblečení, které stojí víc peněz než je náš plat, naproti tomu ale nemají žádné pomůcky, které ke studiu potřebují. Často kupujeme psací potřeby a jiné položky ze svého, protože děti nejsou schopny informovat rodiče o tom, co vše mají do školy nosit a rodiče se o to aktivně nezajímají.“

Jsou problémem rozdílná očekávání?

Rodiče od školy očekávají jak vzdělávání jejich ratolestí, tak i socializaci. Školní prostředí dokáže učit děti komunitnímu chování, ale musí v nich být zakořeněny základy slušného chování. Od rodičů je naproti tomu očekávána spolupráce a zájem o prospěch dětí, např. účast na třídních schůzkách, možnost individuálního rozhovoru mezi rodičem a dítětem a podílení se na různých školních akcích. 

iZdroj fotografie: Pixabay

Problematikou přístupu rodičů ke vzdělávání dětí se zabýval francouzský profesor pařížské univerzity D. Gayet ve své studii, ze které vyplynulo, že jsou tři typy rodičů.

Rodič „vrtulník“ – přísná autorita, kontroluje vypracované úkoly, o své dítě se v souvislosti se školou zajímá, vyžaduje výborné výsledky. Naproti tomu chybí v komunikaci s dítětem cit a porozumění, promítá si do něj vlastní ambice a tlačí ho do výběru vzdělání podle svých tužeb a plánů.

Další dva typy rodičů jsou sobě opakem. Jedni své potomky donekonečna omlouvají a špatný prospěch svádí na vzdělávací instituce a druzí se o prospěch dětí nezajímají vůbec.