Nejlepší země na planetě, závidět nám budou všichni. Babiš to řekl dvakrát za půl roku. Podruhé se tomu smál i on sám

9. prosince 2025 stál čerstvě jmenovaný premiér před kamerami a pronesl větu, která se okamžitě stala meme: „Uděláme všechno pro to, aby Česká republika se stala nejlepším místem pro život na celé planetě.“ O necelých sedm měsíců později, v neděli 5. července 2026, nahrál na sociální sítě video, v němž tutéž ambici zopakoval, jen jinými slovy a s jedním podstatným rozdílem. Smál se u toho. Ne proto, že by slib odvolával. Ale proto, že mu kolegové řekli, že mluví jako Helena Růžičková. „Tak mi to pustili a jsem úplně mrtvej,“ přiznal ve videu. Superlativ přežil. Dostal jen nový kabát.

Od planety k závidění

Prosincová formulace měla slavnostní nádech. Babiš ji pronesl v den, kdy ho prezident republiky jmenoval předsedou vlády, a zněla planetárně: nejlepší místo pro život na celé planetě. Červencová verze je lidovější a konkrétnější: „Bezpečná země a všichni nám budou závidět, jak se tady budeme mít dobře postupně.“ Zmizela kosmická ambice, přibylo slovo „postupně“. A přibylo přirovnání k herečce, která uměla z každé věty udělat scénku.

Osa sdělení ale zůstala totožná: Česko jako výjimečně dobré místo k životu, které ostatní budou obdivovat. Jen tón se posunul, z ceremoniální řeči do formátu, který počítá s tím, že se na něj lidé dívají na mobilu v neděli odpoledne.

Slib, který nikdo neodvolal

Mezi oběma výroky uplynulo sedm měsíců. A právě to je na celé věci nejzajímavější. Babiš svůj prosincový superlativ nikdy nezmírnil, neopravil, ani se od něj nedistancoval. Naopak, už 5. ledna 2026 na tiskové konferenci po jednání vlády výslovně řekl, že programové prohlášení kabinetu je „v tom znění, jak jsem řekl, když jsem byl jmenován premiérem“. Větu o nejlepší zemi na planetě tedy nepovažoval za přeřeknutí, ale za základ vládního vyprávění.

Na stejné tiskové konferenci představil první kroky: odmítnutí systému obchodování s emisními povolenkami ETS2, přípravu nového azylového zákona, tlak na plnění zákona o právu na digitální služby, změny ve státní službě. A slíbil, že plnění vládního programu bude „veřejně vyhodnocovat asi pololetně“. Červencové video tak přichází přesně v čase, kdy by první vyhodnocení mělo být na stole.

Mem jako komunikační zbraň

Klíčový není samotný opakovaný slib, ale způsob, jakým ho Babiš podruhé podal. Zmínka o Růžičkové není náhodná odbočka. Je to převzetí posměšné reakce do vlastních rukou dřív, než ji zformuluje někdo jiný. Premiér se směje sám sobě, a tím odzbrojuje každého, kdo by chtěl jeho slova ironizovat. Těžko se vysmívat někomu, kdo se už směje.

Zároveň ale obsah sdělení zůstává nedotčený. Babiš se nesmál myšlence, že Česko bude nejlepší zemí. Smál se tomu, jak to řekl. Rozdíl je zásadní: slib funguje dál jako vládní ambice, ale současně se stal virálním obsahem, který šíří sám jeho autor. Komunikační show a politický závazek v jednom balení.

Jak si to ověřit

Babiš sám pojem „nejlepší země“ nikdy nerozpadl na konkrétní měřitelné ukazatele. Čtenář, který chce jeho vlastní superlativ poměřovat realitou, má ale k dispozici několik nástrojů:

• Bezpečnost – měsíční statistiky kriminality Policie ČR ukazují registrovanou kriminalitu i objasněnost.
• Dostupnost bydlení – poměr průměrné mzdy k ceně metru čtverečního, který pravidelně zveřejňuje ČSÚ.
• Fungování státu – právě plnění zákona o právu na digitální služby, které Babiš sám zmínil jako prioritu.
• Slíbené pololetní vyhodnocení – premiérův vlastní kontrolní mechanismus, který by měl přijít právě teď.

Právě poslední bod je nejsilnější test. Babiš si ho nastavil sám, v lednu, na tiskové konferenci, před kamerami. Pokud pololetní vyhodnocení přijde a bude veřejné, superlativ dostane aspoň rámec. Pokud nepřijde, zůstane z něj jen dobrý mem a smích nad Helenou Růžičkovou.