Už 22. dubna: Na obloze se objeví jev, který tu roky nebyl

Krátce po půlnoci se dubnová obloha otevře naplno. Měsíc do té doby zapadne a nad Českem zůstane tma, do které budou padat světelné čáry Lyrid, meteorického roje, jehož maximum podle Mezinárodní meteorické organizace připadá na 22. dubna ve 21:40 středoevropského letního času. Prakticky nejlepší okno pro sledování ale vychází až na druhou polovinu noci a hodiny před rozbřeskem 23. dubna, kdy je radiant roje výš nad obzorem a světelný smog měsíčního svitu přestane hrát roli. Lyridy se vracejí každý rok, ale taková kombinace podmínek tu chvíli nebyla.

Večer patří Jupiteru, noc meteorům

Než Lyridy naplno nastoupí, nabídne 22. dubna obloha ještě jeden bonus. Měsíc se večer přiblíží k Jupiteru a oba objekty budou viditelné blízko sebe na jihozápadní obloze, hezký pohled, který nevyžaduje žádnou přípravu ani tmavé místo. Tohle je ale jen předehra. Kolem půlnoci Měsíc zapadne a jeho osvětlení, které American Meteor Society odhaduje na pouhých 27 procent, přestane rušit. Od té chvíle začíná to, kvůli čemu má smysl nastavit si budík.

Čekat na ohňostroj by bylo zklamání, čekat na meteory má smysl

Lyridy nejsou Perseidy. Průměrná aktivita roje se pohybuje kolem 18 meteorů za hodinu za ideálních podmínek, tedy ne v centru města, ale na místě s tmavou oblohou a dobrým výhledem do všech stran. Hvězdárna a planetárium Brno doporučuje vyrazit co nejdál od pouličního osvětlení, a to je důležitější než jakýkoli dalekohled. Meteory totiž nelétají jen z jednoho místa na obloze, ale kříží ji celou, takže nejlepší strategií je lehnout si na záda a sledovat co největší kus nebe najednou. Historicky Lyridy dokázaly krátce vyskočit až na 90 meteorů za hodinu, ale na takový výbuch se spoléhat nedá, a ani není třeba, protože i běžná aktivita v tmavé noci stačí na zážitek, který si člověk zapamatuje.

Roj starý přes 2 500 let, kometa, která se nevrátí do roku 2276

Za Lyridy stojí kometa Thatcher, která obíhá Slunce přibližně jednou za 415 let a naposledy byla viditelná v roce 1861. Znovu ji uvidíme až v roce 2276. Každý rok ale Země prochází stopou prachu a úlomků, které za sebou zanechala, a výsledkem jsou světelné čáry táhnoucí se přes oblohu. Záznamy o tomto roji sahají více než 2 500 let do minulosti, nejstarší dochovaný popis pochází z roku 687 před naším letopočtem z Číny. Lidé tehdy psali, že hvězdy padaly jako déšť. Podmínky pro to, aby si něco podobného mohl říct i někdo v Česku v noci na 23. dubna, jsou letos lepší než v předchozích letech.

Budík na třetí hodinu ranní zní jako oběť. Ale kdo někdy ležel na louce mimo město a sledoval, jak se obloha pomalu plní světelnými stopami, ví, že to není oběť, je to jeden z mála okamžiků, kdy člověk fyzicky pocítí, že se pohybuje vesmírem.