Tropický Pacifik se přehřívá rychleji, než meteorologové čekali ještě před dvěma měsíci, a modely se na dalším vývoji shodují neobvykle těsně. Pro Evropu to neznamená jistotu konkrétního počasí, ale přestavbu pravděpodobností v systému, který je sám o sobě už rekordně vychýlený.
Slovo „super“ v titulcích pochází z médií, nikoli z oficiálních tabulek. Met Office výslovně říká, že tento termín nepoužívá, ale zároveň připouští, že letošní epizoda může sedět na horním okraji historického rozpětí a být nejsilnější v tomto století. NOAA v dubnu 2026 uvádí pravděpodobnost El Niña na 93 % pro říjen až prosinec a ve svých tabulkách síly epizody připouští 25% šanci na kategorii very strong, tedy oteplení tropického Pacifiku o více než 2 °C nad normál, pro přelom let 2026 a 2027. Čtvrtinová pravděpodobnost mimořádně silné epizody není jistota, ale není to ani fantazie.
Pacifik přepíná režim, Evropa to pocítí přes atmosféru
El Niño nevysílá do Evropy přímý zásilkový balík s konkrétním počasím. Funguje jinak: přehřátý tropický Pacifik mění rozložení tlaku a tepla v celé atmosféře, posouvá tryskové proudění a tím mění pravděpodobnosti toho, co přijde nad Atlantik a Evropu. WMO v sezónním výhledu pro duben až červen 2026 popisuje výjimečně těsný konsenzus modelů pro rychlý přechod do El Niña už v květnu. Studie v odborném časopise npj Climate and Atmospheric Science z roku 2025 potvrzuje, že při El Niñu se v rané zimě objevují nadprůměrné srážky nad Iberským poloostrovem, na jihu Britských ostrovů a v dalších částech jihozápadní Evropy, ale zároveň zdůrazňuje, že tento vztah není stálý a mění se v čase. Jinými slovy: signál existuje, ale není to jízdní řád.
Klíčová fáze přijde až v zimě, ne v létě
Léto 2026 bude teprve fází nástupu. El Niño typicky vrcholí mezi listopadem a lednem a právě v chladné části roku bývají evropské vazby na pacifický signál výraznější. To je důvod, proč má smysl sledovat vývoj už teď, i když přímé dopady na Evropu přijdou s několikaměsíčním zpožděním. Met Office 15. dubna 2026 potvrdil, že prahy pro identifikaci El Niña v centrálním Pacifiku jsou už překročeny a modely se na dalším oteplování shodují neobvykle těsně. Zima 2026/2027 tak může být pro Evropu důležitější než celé nadcházející léto.
El Niño nepřichází do normálního klimatu
Tady je podstata toho, proč je letošní vývoj jiný než v minulosti. Rok 2024 byl v Evropě nejteplejší v historii měření, přibližně 85 % kontinentu bylo výrazně teplejší než průměr a Evropa se od 80. let otepluje zhruba dvakrát rychleji než globální průměr, jak dokládá zpráva Copernicus. V Česku byl rok 2024 nejteplejším rokem v historii měření s průměrnou teplotou 10,3 °C, tedy o 2 °C nad normálem, a zima 2025/2026 byla devátou zimou v řadě teplejší než klimatický normál, jak uvádí ČHMÚ. Březen 2026 přidal další díl: průměrná teplota o 2 °C nad normálem, průtoky na 30–65 % obvyklých hodnot a zhoršující se stav podzemních vod. Nový pacifický impuls tedy nepřichází do stabilního systému, ale do prostředí, které je samo o sobě vychýlené a citlivější na extrémy.
Co čekat a co nečekat
ČHMÚ výslovně říká, že sezónní předpovědi pro střední Evropu nevydává, protože jde o obtížně předpověditelnou oblast. Kdo hledá jistotu ve stylu „bude horké léto“ nebo „přijde suchá zima“, nenajde ji, ani v oficiálních výstupech, ani v odborné literatuře. Co ale najde, je změna pravděpodobností: silnější El Niño posouvá rozložení rizik pro celou Evropu, a to v systému, který je kvůli dlouhodobému oteplování citlivější než dřív. Právě proto stojí za to sledovat vývoj v Pacifiku i tehdy, když se zdá, že je to daleko. Vzdálenost v kilometrech tady nehraje roli, hraje ji atmosféra, která je jedna a sdílená.