„Nemám rád Dušičky a rozhodně během nich nepůjdu na hrob své ženy,“ říká muž. Podle něj jsou svátky hloupé

Na hřbitovech jsou davy lidí a před nimi zase stánkaři s nevkusným sortimentem. Dušičky mohou být pro některé lidi svátkem, který by nejraději vyškrtli z kalendáře. Patří k nim i čtenář DámskéhoDeníku Karel Novotný. „Nemám rád svátek zesnulých. Ani samotný svátek, ani všechen ten humbuk, který se při jeho příležitosti dělá. Neznamená to ale, že nechodím na hroby svých blízkých. Chodím, ale když si mohu v tichosti sednout na lavičku u hrobu a v klidu se pomodlit za jejich duše,“ napsal naší redakci.

Otravují ho stánkaři a módní přehlídky

Rodiče Karla už nežijí dlouhý čas a jeho žena zemřela před dvanácti lety. Navštěvovat jejich hroby je pro něj samozřejmostí. Každý měsíc tam chodí a v klidu vzpomíná. Dušičky, při kterých podle TN.cz také hlídkují na hřbitovech strážníci, jsou pro něj ale utrpením. „Ve stáncích na hřbitově si mohu koupit nejen květiny a svíčky, ale i řadu nevkusných a skoro až pouťových předmětů, které s uctěním mrtvých nemají nic společného. Divím se, že si to někdo koupí,“ svěřil se Karel. Letos podle Deníku lidé upřednostňují věnce z přírodních materiálů.

Kromě toho není nadšený z chování davů lidí, kteří jednou za rok právě na Dušičky na hřbitovy zamíří. „Často jsou pro lidi jen příležitostí, jak se mohou vytáhnout před ostatními i příbuzenstvem. Litují, že s novým autem, ze kterého všem spadne čelist, nemohou zajet snad až ke hrobu. Vezmou si parádní šaty jako na módní přehlídku. Načančají hrob, aby byl na ten svátek hezčí než ten sousedův, co na tom, že tam celý rok nebyla ani noha. Hlavně že na Dušičky je co ukázat. Tohle nemám zapotřebí,“ stěžuje si Karel.

Když byl malý, zapaloval každou svíčku

Za svými blízkými na hřbitov na Dušičky nechodí. Podle něj je to hloupý svátek a povrchní chování lidí mu nasazuje korunu. „Vím, že možná trochu přeháním, ale při pohledu na dění na hřbitovech při Dušičkách neuvidíte soustředění ve tvářích těch, kteří hroby navštěvují. Zpravidla jen položí květiny, rychle zapálí svíčku a už rychle mizí k autu, které museli zaparkovat kilometr před hřbitovem, protože u něj nebylo místo,“ vysvětluje vdovec. Přitom prostředí hřbitovů přímo vybízí ke klidu a zamyšlení, jak psal DámskýDeník.

iZdroj fotografie: Pixabay

Podle něj je dnešní životní tempo moc uspěchané. „Za vším se honíme, jako bychom se báli, že když půjdeme pomalu, ujede nám spoj do lepšího světa. Na Dušičky na hřbitov nepůjdu, navštívím tam rodiče a svou milovanou Alžbětu na její jmeniny 19. listopadu. Posadím se na lavičku a v klidu si s ní promluvím,“ uvedl Karel s tím, že když byl malý, rád chodil s maminkou na hřbitov. „Dala mi sirky, a kdekoli jsem narazil na zhaslou svíčku, zapálil jsem ji a věřil, že tím dávám věčný život zemřelým,“ dodal vdovec.