Moderátor ČT je musel zastavit. Okamura s Decroix se kvůli Pavlovi a NATO dostali do slovní řeže

7. června 2026 usedli do studia Nedělní debaty České televize Tomio Okamura, Eva Decroix, Renata Vesecká a Barbora Urbanová. Téma znělo jednoduše: pojede prezident Petr Pavel na červencový summit NATO do Ankary? Odpověď jednoduchá nebyla. Během několika minut se diskuse přehoupla od ústavních paragrafů k obviňování z ega, pomstiček a osobních bolístek. Moderátor Lukáš Dolanský musel hosty podle dostupných shrnutí několikrát vracet k meritu věci. Nebyl to jen televizní rozruch; den poté vláda rozhodnutí o složení delegace znovu odsunula, tentokrát na 22. června. Patnáct dní před odletem do Ankary Česko pořád neví, kdo ho tam povede.

Co padlo ve studiu

Okamura nasadil tvrdou linii hned na startu. Zahraniční politiku podle něj řídí vláda, Pavel se chová jako „lídr opozice“ a na summitu nemá co dělat. Decroix oponovala: premiér má povinnost se s prezidentem domluvit, jinak poškozuje zemi. Kompetenční žalobu označila za krajní, ale legitimní řešení.

Nejostřejší formulace ovšem nepřišly jen od těchto dvou. Vesecká prohlásila, že se prezident „nebude vlámávat do jednání“, Urbanová kontrovala výtkou o „malých pomstičkách“ vlády. Padala slova o egu i vnitřních bolístkách. Dolanský se opakovaně pokoušel stočit debatu zpět k otázce zastoupení na summitu, ale studiem už proudila energie, která s diplomatickým protokolem měla pramálo společného.

Kdo měl navrch? Okamura přinesl údernější politickou zkratku: vláda rozhoduje, tečka. Decroix nabídla silnější institucionální rámec: prezident zastupuje stát navenek podle ústavy a lámat zavedenou praxi kvůli vnitropolitickému sporu je riskantní. Průlom nepřišel žádný.

Spor, který začal dopisem v dubnu

Televizní přestřelka byla jen viditelný výbuch konfliktu, který se táhne od jara. 8. dubna 2026 odeslal Pavel premiéru Babišovi dopis, v němž oznámil záměr vést českou delegaci v Ankaře. Opřel se o článek 63 Ústavy (prezident „zastupuje stát navenek“) a o dlouhodobé zvyklosti. Pavel se summitů NATO účastnil v letech 2023, 2024 i 2025. Jel by i letos.

Babiš to viděl jinak. Na schůzce 8. května se oba neshodli. Premiér argumentoval tím, že summit má řešit obranné výdaje a závazky, za které odpovídá kabinet, ne Hrad. Dodal, že rozhodne, až bude znám přesný program jednání. A pronesl větu, která spor personalizovala: „Nejsem jeho podřízený.“

21. května Pavel veřejně potvrdil, že je připraven podat kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu, pokud mu vláda účast znemožní. Šlo by o řízení podle článku 87 Ústavy a paragrafů 120 až 125 zákona o Ústavním soudu. Zákon pro takový návrh nestanoví pevnou lhůtu, ani pro podání, ani pro rozhodnutí. Verdikt před summitem 7.–8. července by tedy vyžadoval mimořádně rychlý postup soudu. Možný je, automatický nikoli.

Vláda kupuje čas

Den po nedělní debatě, 8. června, se Pavel osobně zúčastnil jednání vlády. Výsledek? Kabinet diskusi o delegaci opět odsunul na 22. června. Hrad následně oznámil, že prezident žalobu zatím nepodá a posun akceptuje.

Oficiální zdůvodnění odkladu zní pragmaticky: vláda čeká na finální program summitu. Jenže program se posunul už jednou, a rozhodnutí s ním. Spíš to vypadá na politické kupování času, snahu nechat otevřený prostor pro dohodu, aniž by kterákoli strana musela ustoupit veřejně. Pokud dohoda nepřijde ani 22. června, zbývá do summitu sotva dva týdny. Na kompetenční žalobu i její projednání by to bylo extrémně těsné.

Podle dubnového vládního usnesení o letecké přepravě do Ankary byli zatím počítáni premiér Babiš, ministr zahraničí Petr Macinka a ministr obrany Jaromír Zůna. Prezident v tom seznamu nefiguroval.

Co je ve hře za hranicemi studia

Summity NATO jsou z definice setkání hlav států a vlád. Pokud by delegaci vedl premiér místo prezidenta, Česko by formálně stále bylo zastoupeno na nejvyšší úrovni, premiér je hlava vlády. Problém není procedurální, ale politický.

Spojenci by viděli zemi, která se tři měsíce přetahovala o to, kdo vůbec přijede, právě v okamžiku, kdy má vysvětlovat, proč nedosahuje dvouprocentního cíle obranných výdajů. Babiš sám přiznává, že plnění závazku vázne. Vnitřní rozkol o reprezentaci ten signál zesiluje.

Šlo by zároveň o zlom dosavadní praxe. Kompletní archiv všech českých delegací na summitech NATO od roku 1999 není veřejně snadno dostupný, ale opakovaná prezidentská účast je doložená a Pavel se na ni výslovně odvolává. Precedent by to byl přinejmenším ve vnímání partnerů.

Patnáct dní před klíčovým datem nemá Česko jasno, kdo za něj v Ankaře usedne ke stolu. Spor mezi Hradem a vládou běží zatím v institucionálních kolejích: dopisy, schůzky, odklady, avizovaná žaloba jako poslední instance. Ale každý další den bez rozhodnutí mění ústavní debatu v diplomatickou zátěž.