Meteorologové varují před extrémním vedrem, tohle nepůjde vydržet

Když se v létě 2012 v Praze vyšplhala teplota na 39,6 °C, pocitově to na lidské tělo působilo jako 48 °C. Nebyl to jednorázový výstřelek – od té doby přibývá tropických dnů, horké vlny se protahují a noci přestávají přinášet úlevu. Studie publikovaná v dubnu 2026 v časopise Geophysical Research Letters ukazuje, že tohle je teprve začátek. Tým vědců z Alfred Wegener Institute a Ocean University of China analyzoval, co se stane, když se horko a sucho sejdou najednou. Výsledek je znepokojivý: při současném tempu emisí se frekvence těchto složených extrémů zvýší 2,4krát a jejich maximální délka až 2,7krát oproti dnešku.

Horko a sucho jako dvojitý úder

Studie Di Caie, Gerrita Lohmanna, Xianyao Chena a Moniky Ionity nepracuje s jedním apokalyptickým číslem na teploměru. Sleduje něco zákeřnějšího: dny, kdy teplota spadne do horních deseti procent historických hodnot a zároveň panuje alespoň mírné sucho, vše měřeno vůči referenčnímu období 1961–1990. Takové epizody se navzájem zesilují mechanismem, kterému klimatologové říkají zpětná vazba mezi pevninou a atmosférou. Méně vláhy v půdě znamená méně ochlazování výparem. Energie, která by jinak odpařovala vodu, místo toho dál ohřívá vzduch a povrch. Horko vysušuje krajinu, suchá krajina prodlužuje horko. Spirála se roztáčí.

Už v období 2001–2020 byly tyto složené extrémy zhruba dvakrát častější než v letech 1850–1900. Při trajektorii oteplení kolem 2,7 °C do roku 2100, což odpovídá současným politikám, má být ohroženo přibližně 28,5 % světové populace. Ve třicátých letech tohoto století to bude zatím „jen“ 6,6 %. Rozdíl mezi těmito dvěma čísly je prostor, ve kterém se rozhoduje.

Proč nejde jen o poledne, ale i o noc

Kritické je, co se děje po setmění. Světová meteorologická organizace opakovaně zdůrazňuje, že horké noci jsou pro lidské zdraví nebezpečnější než horké dny – tělo prostě nestihne regenerovat. V pražském Klementinu se počet tropických nocí (minimum nad 20 °C) za poslední dekádu vyšplhal na průměrných šest ročně; v roce 2015 jich bylo 25.

WHO řadí mezi nejohroženější skupiny seniory, malé děti, chronicky nemocné a lidi pracující venku. Dehydratace, úpal, kardiovaskulární kolaps – to nejsou scénáře z tropů, to jsou diagnózy z českých nemocnic během každého delšího horka. A délka horkých vln roste: průměrná epizoda v Praze trvala pět dní, v roce 2015 to bylo třináct.

Co to znamená pro Česko

Autoři studie Českou republiku jako samostatný případ nevyčleňují – globální model pracuje s kontinentálními bloky a příjmovými kategoriemi zemí. Nejtvrdší dopady čekají tropické a rovníkové nízkopříjmové státy, kde se potkává vysoká expozice se slabou infrastrukturou, omezeným přístupem k vodě a závislostí na venkovní práci. Ale český kontext není mimo hru.

Data portálu Klimatická změna provozovaného CzechGlobe ukazují jasný trend:

• Tropické dny (maximum nad 30 °C): v Praze-Centru průměrně 22 ročně v období 2011–2023, oproti 18 v období 1991–2020. V roce 2015 jich bylo 36.
• Oteplení: české projekce počítají s nárůstem kolem 2 °C do roku 2050 a přibližně 3,1 °C ke konci století v nejpravděpodobnějším scénáři.
• Sucho: ČHMÚ potvrzuje, že epizody sucha jsou častější a intenzivnější, a přímo je spojuje se změnou klimatu.

Z výjimečných letních rekordů se postupně stává opakující se letní režim. Ne každé léto bude extrémní, ale podíl těch extrémních poroste.

Dá se něco změnit – a kolik to stojí

Studie nabízí i srovnání scénářů. Při plném naplnění dlouhodobých klimatických závazků by podíl světové populace vystavené zesíleným složeným extrémům klesl z 28,5 % na zhruba 18 %, tedy z 2,6 miliardy lidí na 1,7 miliardy. To je skoro miliarda lidí, pro které záleží na tom, jestli se závazky dodrží.

Jenže podle UNEP Emissions Gap Report 2025 jsou současné národní plány stále na trajektorii 2,3–2,5 °C i při plném splnění, a při reálných politikách spíš 2,8 °C. Pro dráhu k 1,5 °C by bylo potřeba snížit globální emise o 55 % do roku 2035 oproti roku 2019. UNEP sám přiznává, že nové závazky situaci téměř nepohnuly.

Autoři studie přidávají ještě jedno číslo, které bolí: kumulované celoživotní emise přibližně 1,2 průměrného Američana mohou do konce století vystavit jednoho dalšího člověka na planetě zesíleným horko-suchým extrémům. Nerovnost není jen geografická – je emisní.

Jak se na opakující se vedra připravit už teď

Zatímco globální politika se pohybuje pomalu, individuální příprava může fungovat okamžitě. Základ vychází z doporučení WHO i CDC:

• Byt a dům: noční větrání, důsledné stínění přes den, omezení vnitřních zdrojů tepla (trouba, sušička).
• Tělo: pít průběžně, ne až při žízni. Omezit fyzickou zátěž mezi 11. a 17. hodinou. Lehké, světlé, volné oblečení. Chladné sprchy.
• Rizikové osoby: pravidelně kontrolovat seniory, děti a chronicky nemocné. Lidé na kardiovaskulárních lécích nebo diureticích jsou ohroženi víc.
• Informace: sledovat výstrahy ČHMÚ, zejména při sérii horkých dnů a nocí – právě kumulace je nebezpečná.

Společná zpráva FAO a WMO z listopadu 2025 navíc připomíná, co horko a sucho dělají s potravinami: jedna vlna horka může srazit zemědělskou produktivitu až o polovinu a každý další stupeň oteplení ubírá 4–10 % výnosu pšenice a kukuřice. Ceny potravin nejsou imunní vůči teploměru.

Nejde o jeden rekordní den, po kterém přijde úleva. Jde o to, že se letní extrémy mění z výjimky v pravidlo – a pravidlo, na které se zatím většina domácností, měst ani politik nepřipravila.