Životní lekce neudělují jen dospělí. Jsou situace, kdy ji můžete dostat i od vlastního dítěte. Zpravidla ji nečekáte a o to větší dopad na vás má.
Životní lekce
Když bylo Erikovi 16 let, zemřel mu milovaný dědeček – otec jeho matky. Dědeček, kterému Erik říkal „tatínek“ utrpěl masivní infarkt, který pro něj byl fatální. „Tatínek“ byl pevnou součástí chlapcova života od jeho pěti let. Bral ho na zmrzlinu, nechal mu stříhat vlasy, hrál s ním pravidelně fotbal. Celé ty roky, kdy jeho vlastní otec nemohl (v noci pracoval a přes den spal), plnil „tatínek“ nezastupitelnou funkci. Když nenadále zemřel, byla to rána pro všechny.
Na pohřbu se matka nemohla ani pohnout. Lidé kolem ní proudili a kondolovali jí, někteří jí jen soucitně tiskli ruku. Po chvíli si uvědomila, že nemá syna vedle sebe a začala ho hledat. Když se otočila, uviděla, že pomáhá starým lidem vyjít schody. Později po obřadu požádal obřadník (vedoucí pohřbu) o dalšího nosiče rakve. Erik se ihned nabídl a na otázku, proč nezůstane se svojí rodinou, odpověděl: „Když jsem byl malý, nosil mě „tatínek“. Nyní potřebuje on, abych já nesl jeho“. Když to matka uslyšela, rozplakala se. Došlo jí, že známky z dětí neudělají kvalitního člověka a že její syn je výjimečný a výjimečným ho dělá jeho velké srdce.