Mladá matka svou tchyni ze srdce nenáviděla, neustále jí mluvila do výchovy. Když zemřela, uvědomila si šokující věc

Jakmile se začne mluvit o rodinných vztazích, ve výsledku se mezi ty nejsložitější vždy řadí vztah mezi tchyní a snachou či zetěm. Je tomu tak od pradávna a nikdo vlastně pořádně netuší, kde se vzal ten stereotyp, že s tchyněmi je vždy těžké vyjít. Jsou ovšem výjimečné případy, kdy není vše tak, jak to může nejprve působit.

Nechápala jsem, proč mi to dělá

Jmenuji se Eva a můj příběh s tchyní začal už tehdy, kdy byl nejstarší Petřík malé dítě. Je logické, že si chtějí prarodiče svá vnoučata pohlídat a vzít si je třeba na víkend k sobě. Od jistého věku jsem s tím neměla u Petra problém, a tak u rodičů mého manžela trávil jednou za čas i několik dní. Co jsem ovšem netušila bylo, že mi přijede jako vyměněný. „Ale babička mi dovolila vzít si ještě čokoládu před spaním.“. To bylo to, co mě dokázalo vytočit do běla. Snažila jsem se jej vychovat dle svého nejlepšího mínění, aby měl disciplínu a morálku.

iZdroj fotografie: Unsplash

Tchyně věděla, co všechno si ve výchově přeji a nepřeji, ale i tak to pravidelně porušovala. Když poté k Petříkovi přibyli i Lukáš s Johankou, bylo jasné, že s ní kloudná řeč nebude. Časem se děti naučily mi nic neříkat, já se ale i tak vždy dozvěděla, že nemusely jít spát v osm, dostaly sladkostí, kolik jen chtěly a tchyni nedělalo problém každému z nich uvařit jiný oběd podle toho, na co měly chuť. Jednoduše je až nechutně rozmazlovala a já si mnohdy přála, ať k ní přestanou jezdit úplně.

Pochopila jsem, ale bylo příliš pozdě

Takto se to táhlo několik let, snažila jsem se s ní o tom mluvit, ale jedinou odpovědí mi bylo „Vždyť to jsou děti a babičky mají rozmazlovat, zas tak nic hrozného nedělám.“ Nemělo cenu dělat v rodině peklo, tudíž jsem si své nelibé poznámky začala nechávat pro sebe. A pak se to stalo, infarkt myokardu. Tchyně jednou provždy odešla z našich životů a vzhledem ke stavu manžela bylo na mě, abych nyní již pubertálním dětem sdělila, že už babičku neuvidí.

iZdroj fotografie: Freepik

Když jsem zahlédla tu bolest, jakou v očích měly i přesto, že to již dávno nebyly malé děti, došla mi důležitá věc. Tchyně nikdy nedělala nic špatného. Děti ji měly upřímně rády, nešlo jim jen o to, že jim snese modré z nebe a využijí toho. Mrzí mě, že jsem viděla jen to špatné a nekoukala třeba na to, jaké příběhy ze života jim říkala. Jak se je snažila vychovat v dobré lidi. Je mi líto, že už jí to nikdy nebudu moci říct do očí a za vše jí poděkovat, ale doufám, že se to k ní aspoň nějakou cestou tam nahoru donese a bude vědět, jak moc jí vděčím.

Jaké vztahy máte s vaší tchyní vy?

Zdroj: Se souhlasem čtenářky Eva