Zpíval Carmen i Bohému na scéně Národního divadla. Martin Matoušek zemřel ve 53 letech, praskla mu aorta

Zprávu o jeho smrti zveřejnilo Národní divadlo den poté. Označilo ho za „výrazného pěvce a oblíbeného kolegu“, který na jeho scénách ztvárnil desítky rolí v průběhu mnoha sezon. Matoušek nebyl hvězdou jednoho domu, byl typem spolehlivého repertoárového barytonisty, který propojoval velkou operu, operetu i experimentální projekty a tím držel českou operní scénu v šířce, jakou si běžný divák ani neuvědomí. Až do chvíle, kdy takový pěvec chybí.

Od klarinetu ke zpěvu

Martin Matoušek nezačínal jako operní pěvec. Na Vojenské hudební škole studoval klarinet, klavír a saxofon. Teprve poté zamířil na Pražskou konzervatoř a následně na HAMU, kde se dostal do třídy Miloslava Podskalského, emeritního basisty Národního divadla a respektovaného pedagoga, z jehož třídy vyšli mimo jiné i Ivo Michl nebo Olga Jelínková.

Instrumentální základ mu zřejmě dal něco, co čistě vokální výchova nedá, smysl pro ansámblovou souhru a schopnost číst partituru z pozice orchestrálního hráče. Profesní debut přišel v Plzni, odkud se jeho dráha rychle rozvětvila.

Dvě dekády mezi Ústím a Prahou

Od roku 2001 byl Matoušek sólistou opery Divadla města Ústí nad Labem. Současně dlouhodobě hostoval v pražském Národním divadle, kde byl oficiálně veden jako „Host Opery“, nikoli stálý člen souboru, ale pěvec, na kterého se dramaturgové pravidelně obraceli.

Na scénách ND ztvárnil pestrou paletu rolí:

• Carmen – Morales a Dancaïro
• Bohéma – Schaunard a Alcindoro
• Lazebník sevillský – Fiorello
• Rigoletto – Marullo
• Madam Butterfly – Kníže Yamadori
• Romeo a Julie – Gregorio
• Boris Godunov – Miťucha
• Ariadna na Naxu – Lokaj

Nejde o titulní party. Jde o role, bez nichž se představení neodehraje, charakterové a komické postavy, které drží dramaturgickou architekturu večera. Právě v tom spočívala Matouškova hodnota pro provoz: uměl alternovat napříč styly, od Verdiho přes Pucciniho po Strausse, a vždy dodat scéně přesný tvar.

V Ústí nad Labem byl jeho záběr ještě širší. Vedle operního repertoáru zpíval operetní role, v Čardášové princezně nadporučíka Eugena Rohnsdorfa, v Netopýrovi další party. Biografie na webu Národního divadla moravskoslezského uvádí i spolupráci se soudobými autory a experimentální projekty, včetně Marného tázání nebes v pražském Divadle Archa. Koncertně vystupoval v Německu, Belgii, Anglii, Francii, Švýcarsku i Japonsku; v létě 2003 hostoval na festivalu Opera Open Air v rakouském Garsu am Kamp.

Co znamená „prasklá aorta“

Laický výraz „praskla mu aorta“ obvykle odkazuje na disekci nebo rupturu aorty, stav, při němž se poruší stěna největší tepny v těle. Podle Mayo Clinic jde o akutní lékařskou pohotovost. Krev pronikne mezi vrstvy cévní stěny, což může vést k vnitřnímu krvácení nebo k omezení průtoku krve do orgánů.

Zákeřnost spočívá v tom, že aneurysmata aorty často dlouho nebolí a nemají viditelné příznaky. Když k disekci nebo ruptuře dojde, přijde náhlá, intenzivní bolest na hrudi nebo v zádech, dušnost, případně kolaps. Šance na přežití klesá s každou minutou. Není to nemoc, kterou okolí předem pozoruje, proto i u relativně mladých lidí přichází smrt zdánlivě bez varování.

O Matouškově individuální zdravotní anamnéze nejsou k dispozici žádné veřejné informace. Ústecké divadlo ve svém oznámení hovoří o náhlém odchodu.

Prázdná místa v repertoáru

Matouškova smrt přišla uprostřed divadelních prázdnin ústeckého divadla, které trvají od 4. července do 10. srpna. Nejbližší zásahy do obsazení se proto týkají podzimních titulů: Carmen 6. září, Čardášová princezna 19. září a Lazebník sevillský 3. října. U posledních dvou je Matoušek veřejně vypsán v alternacích, jako Rohnsdorf a jako doktor Bartolo.

V Národním divadle měl na svém profilu vedeny aktuální role: Lokaj v Ariadně na Naxu, Alcindoro v Bohémě a Důstojník v Dialozích karmelitek. I tady budou muset dramaturgové hledat náhradu za barytonisty, kteří dokážou pokrýt tak různorodý rejstřík.

Podle Blesku se pohřeb uskuteční ve čtvrtek 16. července ve 14:00 ve smuteční síni v Turnově. Oficiální potvrzení od rodiny ani od některé z institucí zatím zveřejněno nebylo.

Česká operní scéna ztratila pěvce, jehož jméno neviselo na plakátech velkými písmeny. Držel ale provoz, večer co večer, roli za rolí, scénu za scénou. Takových je vždycky málo.