Herec a moderátor Marek Eben se v rozhovoru pro Arcibiskupský podcast zamyslel nad tím, jak moc se změnil svět kolem nás. Během klidné a otevřené debaty mluvil o dětství, o víře i o tom, jak se posunuly lidské hodnoty. Připomněl také rozdíl mezi dnešním pohodlím a dobou, kdy vyrůstal on sám. Jeho slova působí jako tiché zastavení v čase, které nutí k zamyšlení nad tím, co dnes považujeme za samozřejmé.

Žijeme v relativním blahobytu 

Hned v úvodu rozhovoru Eben pojmenoval realitu, ve které dnes žijeme. „Žijeme v relativním blahobytu,“ uvedl a dodal, že většina lidí si dnes může pořídit téměř cokoli, pokud nemá přehnané nároky. Zároveň ale připomněl vlastní zkušenost z dětství: „Ale nedá se to srovnat s dobami, které jsem poznal ještě jako kluk, kdy nebylo nic.“ Právě tento kontrast podle něj výrazně ovlivňuje, jak se dnes díváme na věci i na jejich hodnotu.

Marek Eben popsal náročnou péči o manželku na invalidním vozíku. Vtip o její smrti může někomu připadat nevhodný

V rozhovoru se poté vracel k době, kdy získání obyčejného předmětu znamenalo úsilí a trpělivost. Lidé tehdy neměřili radost cenou, ale samotnou možností něco mít. „Ten půvab nespočíval ani tak v hodnotě finanční toho dárku, ale v tom, že jste ho vůbec sehnali,“ popsal s tím, že v éře internetových obchodů a okamžité dostupnosti se tento pocit vytrácí. 

Důležité je se zastavit 

Rozhovor se přirozeně stočil také k víře a ke hledání smyslu. Eben připomněl, že skutečná hodnota života neleží v hromadění dárků ani zážitků, ale v čase, který lidé věnují jeden druhému. Mluvil o potřebě zastavení, ticha a vnitřní rovnováhy, která je v dnešním uspěchaném světě stále vzácnější. Právě tyto momenty podle něj dávají životu hloubku.

„Byla doba, kdy jsem živil rodiče, bratra, jeho ženu a děti, ale tomu je konec,“ říká Pavel (35)

Na závěr se dotkl i bilancování uplynulého roku a vyslovil přání do budoucna. „Teď jsme skoro na konci toho letošního (roku) a musím říct, kdyby byl ten příští jako ten letošní, to by bylo krásný,“ uvedl podle serveru ŽivotvČesku. Jeho slova tak nepůsobí jako velké poselství, ale spíš jako klidná připomínka, že skutečný blahobyt nespočívá v množství věcí, ale v lidských vztazích, pokoji a schopnosti být vděčný za to, co máme.