Žena bez rukou ukázala, jak se denně stará o svou 2letou dceru. I bez končetin dokáže takřka jakýkoli úkon

Postarat se o děti a o domácnost je občas nadlidský úkol pro každého člověka. Pro jednu ženu je to však hračka, i když se neustále musí potýkat s nástrahami, které jí připravil její handicap. Od narození totiž nemá ruce. Každodenní povinnosti i péči o dceru však zvládá bravurně. Naučila se dělat téměř vše, co potřebuje, bez horních končetin. K vaření, úklidu, čištění zubů, mytí vlasů i péči o dítě používá místo rukou nohy.

Myslela si, že je spousta lidí bez rukou

Proč se 38letá Sarah Talbiová, která žije v belgické metropoli Bruselu, narodila bez horních končetin, to lékaři nevědí. Ona sama se však už od dětství nepovažovala za jinou. „Bylo to pro mě přirozené. Jak děti berou všechno do rukou a dělají nepořádek, tak já jsem dělala to samé, ale nohama,“ říká. Naučila se běžné úkony prostě dělat jinak. Nejdříve šlo o základní věci, jako se například obléknout, učesat i najíst.

S přibývajícím věkem své dovednosti handicapovaná Sarah zdokonalovala a rozšiřovala. „Když jsem byla starší a začala chodit do školy, měla jsem problémy s psaním,“ vzpomíná. Navíc začala čelit zvídavým otázkám bezprostředních dětských spolužáků. „Děti se mě ptaly, proč nemám ruce, ale pro mě to bylo úplně normální. Myslela jsem si, že je spousta jiných lidí bez rukou a já jsem prostě jedna z nich,“ dodává.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Největším úspěchem je její dcerka

Když se Sarah narodila dcera, byl to v jejím životě zlom. Vyjma sebe se musela posrat i o miminko. Náročnou péči o potomka přitom někdy sotva zvládají i matky, které obě ruce mají. „Myslím, že pro každou ženu je těžké stát se mámou, protože je to tak velká změna. S mým postižením jsem jen řešila dvě věci,“ říká žena bez rukou. Svého rozhodnutí ani na vteřinu nelitovala. Dcera Lilia je prý jejím největším úspěchem v životě.

Snadné to nebylo, ale postupně se do všeho dostala. „Nyní už mám 2 roky zkušeností a mohu s dcerou dělat vše,“ říká. Pro Sarah není problém dceru nakrmit, obléct, připravit jídlo, nebo umýt nádobí. „Když jdeme po ulici, místo za ruku mě drží za rukáv. Je to legrační, někdy se chce rozběhnout a zeptá se, zda se může pustit,“ uvedla Sarah. Dokonce dokáže nohama malovat, a tak se těší, že bude moci uspořádat výstavu svých děl.