Macinka dostal naloženo od vlastní koalice i opozice. Odmítl omezit vstup Rusů do EU, reakce jsou drtivé

12. října zveřejnila finská ministryně zahraničí Elina Valtonenová výzvu ke čtyřem konkrétním krokům: úplnému zákazu turistických víz pro ruské občany na úrovni celé EU, vízovým restrikcím pro Putinův okruh i ruské sportovce a spuštění již dohodnutého zákazu vstupu pro ruské současné i bývalé bojovníky. Petr Macinka, místopředseda Babišovy vlády a šéf Motoristů sobě, Česko k dopisu nepřipojil. Zdůvodnil to tím, že republika už vlastní omezení má a že v Unii pro společný postup není většina, připojily se prý jen čtyři země. Jenže právě tady začíná problém, který mu vynesl jednu z nejostřejších politických kanonád posledních měsíců.

V červnu podepsal, v říjnu odmítl

8. června 2026 figurovalo Macinkovo jméno pod společným ministerským prohlášením jedenácti zemí včetně Švédska, Finska, Polska a pobaltských států. Text volal po „uniformním a koordinovaném přístupu“ k omezení ruských turistických víz. Říjnová finská iniciativa šla ve stejné stopě, a Macinka ji odmítl. Časový odstup mezi podpisem a odmítnutím? Čtyři měsíce.

Ministr veřejně argumentoval pragmatismem: nemá smysl podepisovat něco, co nemá šanci projít. Podle zjištění Seznam Zpráv mu přitom expertní aparát vlastního ministerstva doporučil opak, připojit se. Macinka doporučení přehlédl.

Česká restrikce končí na letišti

Macinkův hlavní štít, „my už restrikce máme“, vypadá na první pohled solidně. České zastupitelské úřady v Rusku prakticky nepřijímají vízové žádosti mimo úzké humanitární výjimky. Od října 2022 navíc Česko nevpouští ruské držitele krátkodobých schengenských víz za účelem turistiky přes vlastní vnější hranici, tedy hlavně přes letiště.

Čísla ale ukazují, jak malá je česká páka na celkový problém. V roce 2024 vydaly české úřady v Rusku pouhých 124 krátkodobých víz, z toho devět turistických. Celý Schengen přitom v roce 2025 vydal Rusům 477 878 turistických víz. Česká národní úprava neřeší to podstatné: držitel víza vydaného Francií, Řeckem nebo Maďarskem se do Česka dostane přes jakýkoli jiný schengenský stát bez kontroly. Seznam Zprávy to ilustrovaly na případu ruských propagandistů napojených na kanál Rybar, kteří přicestovali do Česka z Německa.

Právě proto kritici říkají, že domácí opatření bez celoevropského tlaku je jako zamknout přední dveře a nechat otevřená zadní vrata.

Palba ze všech stran

Reakce přišly rychle a tvrdě, převážně z opozičních řad a od politiků mimo vládní koalici. Bývalý premiér Petr Fiala na síti X napsal o „naprosto nesebevědomé zahraniční politice a trapném alibismu“. Exministr zahraničí Jan Lipavský označil Macinkův postoj za „nepochopitelný“ a zopakoval svou dřívější charakteristiku „srabácké zahraniční politiky“. Vít Rakušan mluvil o „velké chybě“, Petra Pecková šla ještě dál: „Jde proti všem… nejvíc proti občanům téhle země.“ Poslanec Marek Ženíšek přihodil ironickou nálepku „Agent Macinkovič“, politickou zkratku, která Macinku rámuje jako člověka fakticky hájícího ruský zájem.

Důležitá poznámka: veřejná kritika od koaličních partnerů ANO a SPD se v dostupných zdrojích nedá doložit. Palba je hlasitá, ale zatím primárně mimokoaliční. To ovšem neznamená, že je pro Macinku neškodná, poškozuje jeho obraz „tvrdého realisty“, který si pečlivě budoval od lednové návštěvy Kyjeva.

Proč je to víc než politická přestřelka

Spor není jen o symboliku. Evropská komise explicitně upozorňuje na bezpečnostní rizika spojená s ruským zneužíváním vízového systému, od sabotáží po hybridní operace. Finsko ve své výzvě mluví o tom, že „ruské sabotáže a další hybridní operace ohrožují EU“. BIS varuje před gradací ruských hybridních útoků na české i evropské cíle.

Slabina Macinkovy argumentace neleží v tom, že by Česko bylo doma měkké. Leží v tom, že rezignoval na tlak na ostatní státy přesně ve chvíli, kdy sám tvrdí, že problém je hlavně u nich. Když říká „nemá to většinu“, logický krok je tu většinu budovat, ne se od stolu zvednout. Program jeho vlastní strany přitom výslovně vylučuje politický dialog i obchodní výměnu s Ruskem po dobu války.

Macinka svou pozici ani po vlně kritiky nezměnil. Otázka teď nestojí tak, jestli je Česko doma dost tvrdé. Stojí tak, jestli chce být tahounem společné schengenské restrikce, nebo se spokojí s opatřením, které končí na pražském letišti.