Zkušenost s úmrtím dcery přiměla Lucii Vondráčkovou hledat sílu a smysl života. Nyní si zpěvačka více váží rodiny a každodenních radostí.
Lucie Vondráčková promluvila v podcastu Mámy sobě o jedné z nejtěžších kapitol svého života. Když čekala druhé dítě, holčičku Elišku, její těhotenství se v šestém měsíci tragicky přerušilo. Zpěvačka nyní otevřeně popsala bolestné chvíle, které prožívala, jak jí pomohl způsob rozloučení v Kanadě a co se dělo později, když přivedla na svět syna Adama.
Holčička zesnula v šestém měsíci
„Narodila se holčička, která to nedala. Syn Adam se narodil po ní. A já jsem měla hrozný strach, když jsem ho čekala,“ svěřila se. Přiznala také, že celé těhotenství s Adamem žila v obavách, že se tragédie bude opakovat. „Bála jsem se, že se stane něco podobného. Vůbec jsem nemohla uvěřit tomu, když se pak narodil, že je to zdravý chlapeček,“ pokračovala.
Lucie tehdy žila s rodinou v Kanadě, kde podle svých slov našla v těžké situaci alespoň částečnou útěchu. „Bylo to v šestém měsíci. Ale tam v Kanadě to bylo takové hezké. Nevím, jak je to tady v Čechách, ale ona se narodila a oni mě s ní nechali ještě celou noc. Dali jí takovou růžovou čepičku a spinkala se mnou. Takže má ta maminka možnost se hezky rozloučit, což je myslím hodně důležité,“ popsala dle serveru TN s dojetím.
Tragédie ji navždy poznamenala
Podle zpěvačky však nebylo snadné vysvětlit ztrátu malému Matyášovi, který se na sestřičku těšil. „On už čekal na tu ségru. Já jsem to jemu a později i synovi Adamovi vysvětlovala tak, že Eliška si s ním vyměnila místo, řekla, ať jde,“ prozradila dále s tím, že právě díky tomu dokázali kluci přijmout fakt, že sestra mezi nimi není.
Vondráčková rovněž přiznala, že ji tragická událost sice navždy poznamenala, ale přesto se snaží vidět smysl. „Stávají se různé věci. Já jsem se nikdy nelitovala. Všechno v životě má vždycky svůj důvod. A jestli byl důvod to, aby se narodil Adam, tak já jsem úplně šťastná máma,“ uzavřela. Společně s bývalým manželem Tomášem Plekancem tak vychovává dva syny, Matyáše a Adama, a i přes bolestnou zkušenost se snaží dívat do budoucnosti s nadějí.
Jak byste se s takovou ztrátou vypořádali vy?
