Spor o to, kdo pojede za Česko na summit NATO do Ankary, přestal být kompetenčním sporem ve chvíli, kdy do něj vstoupil Jan Lipavský a přidal osobní rozměr, který se jen tak nesmaže.
Ještě nedávno se řešil seznam delegace a ústavní výklady. Pak přišel 8. dubna 2026 a Lipavský napsal, že Petr Macinka není způsobilý vykonávat roli ministra zahraničí, chová se jako arogantní šašek a jeho útoky na prezidenta jsou součástí předvolební kampaně. Tohle není parlamentní rétorika, tohle je profesní verdikt od člověka, který sám českou diplomacii vedl a summity NATO absolvoval jako člen delegace v čele s prezidentem.
Lipavský nemluví jako komentátor, ale jako bývalý šéf diplomacie
Na Lipavského výroku záleží právě proto, že nepřichází od náhodného opozičního politika. V červnu 2025 byl Lipavský na summitu NATO v Haagu jako člen delegace vedené prezidentem Pavlem. Ví, jak taková akce vypadá zevnitř, co se od ministra zahraničí čeká a jakou váhu má každé vystoupení. Když takový člověk řekne, že jeho nástupce na tu roli nestačí, nejde to odbýt jako politický hejt. Je to tvrdé profesní vysvědčení, a to záporné.
Macinka přitom není žádný nováček bez diplomatické agendy. V lednu 2026 se v Bruselu setkal s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem a zúčastnil se zasedání Rady EU pro zahraniční věci. Právě proto je celý spor tak nepříjemný: ministr, který navenek jedná s aliančními partnery, se doma dostává pod palbu od předchůdce, který ho označuje za šaška.
Tohle napětí se nerodí v dubnu, ale v lednu
Lipavského výrok by bez kontextu mohl vyznít jako přehnaná emoce. Jenže kontext existuje a je konkrétní. Prezident Pavel 27. ledna 2026 veřejně označil Macinkovy textové zprávy za pokus o vydírání a napsal, že otázky zahraniční a bezpečnostní politiky se staly rukojmím osobních animozit. Od té chvíle je jasné, že nejde o technický spor o protokol, ale o otevřený konflikt dvou institucí, který se táhne a eskaluje. Lipavský do něj vstoupil ve chvíli, kdy byl konflikt už dobře rozehraný.
Macinka mezitím prohlásil, že prezidentovo jméno na seznam delegace pro Ankaru nikdy nenapíše. Pavel na to 8. dubna 2026 reagoval dopisem premiérovi Babišovi, v němž se odvolal na článek 63 Ústavy a požádal vládu o součinnost při přípravě jeho účasti na summitu. Vláda zatím počítá s delegací ve složení Babiš, Macinka a ministr obrany Zůna, bez prezidenta.
Ankara není jen o egech, ale o tom, kdo bude mluvit za Česko
Summit NATO se koná 7. a 8. července 2026 v Ankaře a na programu budou mimo jiné obranné výdaje a plnění závazků přijatých v Haagu. Česko přitom na rok 2026 navrhlo obranný rozpočet ve výši 154,8 miliardy korun, což odpovídá přibližně 2,06 % HDP, zatímco alianční závazek přijatý vládou v březnu 2025 počítal s nejméně 2,2 %. Kdo bude v Ankaře sedět za českou jmenovkou, bude muset toto číslo obhajovat před spojenci.
Řeší se opět Macinkovy výroky vůči prezidentovi republiky. Říkám to už delší dobu: Macinka není způsobilý vykonávat roli ministra zahraničí. Chová se jako arogantní šašek. A šašek patří do cirkusu, ne do čela diplomacie v době, kdy se kolem nás válčí. Jeho útoky na prezidenta…
— Jan Lipavský (@JanLipavsky) April 8, 2026
Čtenář, který si řekne, že jde jen o hádku elit o protokol, přehlíží právě tenhle rozměr. Ankara není ceremonií, kde se fotí lídři. Je to fórum, kde se vyjednává o závazcích, penězích a bezpečnostní architektuře Evropy uprostřed války. A Česko tam přijede s otevřeným domácím konfliktem o to, kdo smí mluvit jeho jménem. Babiš zatím mlčí a nechává spor růst. To samo o sobě je politické rozhodnutí, jen se za něj nenese žádná viditelná odpovědnost, a to je možná to nejzajímavější na celé věci.