Lidé ho vypískali, on mluvil dál z pódia. Kupka popsal Macinkovo chování jedním slovem: povýšenectví

Sobota 27. června 2026, amfiteátr Zámek ve Strážnici. Na pódiu stojí místopředseda vlády a ministr zahraničí Petr Macinka, v hledišti tisíce lidí, kteří přišli na finále soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku. Místo potlesku se ozývá pískot. Macinka nesestupuje. Drží mikrofon a mluví dál. Říká publiku, že si ničí vlastní festival, že nadávání na politiky je „český folklor“, že se zbláznili. Hlediště ho odmítá, on zůstává na scéně. Právě tenhle moment, politik s mikrofonem proti nespokojenému davu, se stal osou nejostřejší politické kritiky, jaká na Macinku v posledních týdnech přišla.

Co přesně Kupka řekl a kde to padlo

O týden později, během BigBoard Party na karlovarském filmovém festivalu, zastavili novináři eXtra.cz předsedu opoziční ODS Martina Kupku. Ten neřešil samotný pískot, ten považoval za legitimní projev publika. Problém viděl jinde. V tom, že Macinka zůstal stát na pódiu a zkoušel z vyvýšené pozice s mikrofonem „mluvit lidem do duše“. Kupka to pojmenoval jako „totální aroganci a provokaci“ a celou situaci shrnul jako „povýšeneckou záležitost“. Správná reakce podle něj? Co nejrychleji sejít z pódia a bavit se s lidmi osobně. Ne jim kázat ze scény.

Rozhovor vyšel 5. července 2026. Přímou veřejnou reakci Macinky na Kupkova slova se nám dosud nepodařilo dohledat.

Proč Macinka vůbec na pódiu stál

Tady je klíčový detail, který celou kauzu posouvá. Den předtím, v pátek 26. června, dostal na zahájení festivalu prostor ministr kultury Oto Klempíř. Organizátor to výslovně obhájil vazbou ministerstva kultury na akci, Klempíř měl na pódiu legitimní důvod. I tak ho část publika vypískala.

Macinka ale nebyl v sobotním programu. O vystoupení během finále verbuňku požádal ředitele festivalu sám. Podle jeho vlastních pozdějších vyjádření citovaných iROZHLASem bral páteční pískot jako výzvu. Na Facebooku napsal, že si „přijel pro pískot“. Vstoupil tedy vědomě do prostoru, kde ho publikum nechtělo slyšet, uprostřed vrcholné části programu 81. ročníku festivalu, který má lidi spojovat, ne rozdělovat.

Starosta Strážnice Risto Ljasovský odmítl tvrzení o organizovaném „navážení“ protestujících. Městští radní se zastali návštěvníků a odmítli jejich nálepkování jako opilců či bolševiků.

Macinka mezi obranou a omluvou

Macinkova pozice se měnila den po dni. V nedělní Partii 28. června ještě postup hájil, mluvil o osobní vazbě na festival přes rodiče-folkloristy, o snaze publiku něco vysvětlit. Tvrdil, že diváci z festivalu dělají politickou akci. Kupka mu v téže debatě oponoval: nechápal, jak chtěl Macinka „s mikrofonem z pódia diskutovat“ s lidmi v hledišti.

O den později, po jednání vlády 29. června, už tón změnil. Řekl, že ho to mrzí, omluvil se za „turbulence“ a nechtěnou reklamu festivalu. Premiér Babiš 5. července potvrdil, že Macinku z vlády nevyhodí, ale dodal, že vystoupení nebylo šťastné. I koaliční partnerka Alena Schillerová odmítla Macinkův výklad o zpolitizovaném festivalu.

Proč je Strážnice jiná než běžný pískot na mítinku

Česká politika zná tvrdší protesty, stačí vzpomenout vaječné útoky na Jiřího Paroubka v roce 2009. Strážnice je ale jiná kategorie. Nešlo o stranický mítink ani o předvolební shromáždění, kde člověk s nesouhlasem počítá. Šlo o kulturní akci s osmdesátiletou tradicí, kam lidé přijeli kvůli tanci, hudbě a vínu. Politik, který si tam sám vyžádá mikrofon a pak z pódia kárá publikum, že si ničí festival, to je přesně ta asymetrie, kterou Kupka pojmenoval.

Okamžitý pád z funkce Macinkovi nehrozí. Reputační škoda ale zůstává. A jedno slovo z karlovarského rozhovoru ji vystihuje přesněji než celé minuty pískotu ve strážnickém amfiteátru.