Koruna, nebo euro? Macinka poslal Pavlovi vzkaz o českých bankovkách, který si zapamatujete

Bylo pondělí 1. června 2026, tisková konference po jednání vlády. Macinka se postavil před mikrofony a místo makroekonomických čísel vytáhl argument, který si člověk zapamatuje i bez znalosti maastrichtských kritérií. Když prý slyšel prezidentův výrok o euru, zajímalo by ho, „kterou zemi považuje za svoji vlast a jaké velikány by rád viděl na těch eurobankovkách ve své kapse“. A pak je vyjmenoval jednoho po druhém: Karel IV., Komenský, Božena Němcová, František Palacký, Ema Destinnová, T. G. Masaryk. Šest jmen ze šesti českých bankovek. Vláda podle něj prezidentovo „lobby za euro“ nesdílí.

Co Pavel skutečně řekl, a co z toho Macinka udělal

Spouštěčem byl tentýž den. Prezident Petr Pavel vystoupil na byznysové konferenci reVize Česka, kde za přítomnosti eurokomisaře Valdise Dombrovskise prohlásil, že pokud by česká koruna bránila rozvoji, nemá se na ní lpět ze sentimentu. Česko má podle něj být „u stolu, kde se přijímají rozhodnutí“, ne „sedět za dveřmi“. V mediálních rekonstrukcích se objevila i zmínka o „vlastizrádných hříších“, podle dostupných citací ji ale Pavel použil s nadsázkou v souvislosti s tím, že ministerstvo financí nechce dál připravovat zprávu o připravenosti na euro, nikoli jako nálepku pro odpůrce společné měny.

Macinka tuhle nadsázku vzal, přetavil ji do osobní otázky o vlastenectví a přidal seznam jmen z bankovek. Z technické debaty o kurzovém riziku a měnové politice se rázem stal spor o identitu.

Bankovky versus mince, detail, který Macinka vynechal

Symbolický obraz funguje. Ale fakticky je potřeba doplnit jedno upřesnění: eurobankovky mají v celé eurozóně jednotný design (mosty, okna, brány). Žádný stát na ně vlastní osobnosti nedává. Národní motivy se promítají do euromincí, kde si každá země volí svou stranu. Česko by tedy o papírové Němcovou a Masaryka skutečně přišlo, ale na mincích by mohlo mít třeba českého lva nebo právě některou z historických osobností. Macinkův argument tedy platí napůl, a právě ta polovina, která platí, je ta emocionálně nejsilnější. Bankovku člověk drží v ruce, minci hodí do automatu.

Proč je euro politicky mrtvé (zatím)

Babišova vláda má od 5. ledna 2026 v programovém prohlášení jasný závazek: euro nepřijme ani nepodnikne kroky k jeho zavedení. Premiér sám na téže tiskové konferenci označil euro za „další ztrátu svrchovanosti“. Prezident může téma otevírat, může lobbovat na konferencích, může tlačit na veřejnou debatu, ale výkonnou pravomoc k zahájení procesu nemá.

A čísla mu nehrají do karet. Podle průzkumu CVVM z druhé poloviny srpna 2025 podporovalo přijetí eura 30 % Čechů, proti bylo 66 %. Únorový souhrn STEM z roku 2026 mluví o podpoře na úrovni „necelé čtvrtiny populace“. Zajímavý je generační střih: mezi vysokoškoláky je podpora 44 %, mezi lidmi bez maturity jen 20 %.

I kdyby se politická vůle zítra otočila o 180 stupňů, tvrdý harmonogram je neúprosný. Česko není v mechanismu ERM II, což je povinný minimálně dvouletý předstupeň. Analýza NERV počítá od signálu zájmu po přijetí eura s horizontem tři a půl až čtyři a půl roku. Při startu v červnu 2026 by nejoptimističtější scénář znamenal 1. leden 2030. Realisticky spíš 2031.

Proč obraz funguje lépe než argument

Ekonomové mají pravdu, když říkají, že debata o euru by se měla vést přes kurzové riziko, transakční náklady, ztrátu samostatné měnové politiky a strukturální sladěnost ekonomik. Jenže volby nevyhrávají ekonomové. Macinka udělal to, co umí dobrý politik: abstraktní téma převedl do konkrétního obrazu. Šest bankovek, šest jmen, jedna otázka, koho chcete nosit v kapse? Na to se odpovídá snáz než na otázku, jestli je česká ekonomika dostatečně synchronizovaná s eurozónou.

Spor o euro přitom vyhovuje oběma stranám. Pavel si drží linii „Česko v evropském jádru“, vláda z něj těží jako z mobilizačního symbolu suverenity. Dokud průzkumy ukazují dvoutřetinový odpor veřejnosti, je koruna v bezpečí. Masaryk na pětitisícovce může klidně spát.