Každý den cestou z práce zastavil na veřejných WC, aby se umyl. Nikdy nechtěl, aby dcery poznaly jeho tajemství

„Nikdy jsem neřekl svým dětem, co je moje práce. Styděl jsem se za to a nechtěl jsem, aby se i ony styděly za svého otce,“ píše se v srdceryvném příspěvku na Facebooku pod obrázkem staršího muže s tmavou pletí. Dojemná zpověď chudého muže, který musí na své živobytí vydělávat jako uklízeč chodníků, vyvolala reakce plné soucitu, ale hlavně respektu. Jeho příběh dojal tisíce lidí, kteří poslali jeho odkaz dál po svých známých, až oběhl celý svět.

Nikdy jsem nechtěl říct dcerám, kdo doopravdy jsem

„Když se mě má mladší dcera zeptala, odpověděl jsem jen, že jsem dělník. Nijak jsem to nerozváděl. Každý den se ale cestou domů zastavím na veřejných toaletách a pořádně se umyji, aby na mně nebylo nic poznat. Zároveň se snažím dát veškeré peníze, které vydělám, na vzdělání svých dcer. A to aby mohly dělat lepší práci než já. Aby se také nemusely stydět,“ píše se v příběhu zveřejněného bangladéšským novinářem a fotografem jménem Akash, který publikuje příběhy lidí žijících na okraji společnosti.

„Lidé mě vždycky ponižovali. Proto jsem chtěl poslat své dcery do školy, aby se vzdělávaly a mohly stát důstojně před ostatními lidmi. Aby se na ně nikdo nedíval svrchu jako na mě,“ vzpomíná v novinářově příběhu prostý muž na své životní osudy. „Proto jsem všechny peníze investoval do svých dcer. Nikdy jsem si nekoupil ani novou košili. Místo toho jsem nakoupil knihy,“ píše muž, který touží jen po troše respektu.

Nečekaná událost ho dojala k slzám

Jednoho dne ale muž selhal. Den před přijetím jeho dcery na vysokou školu neměl dost peněz na zaplacení školného. Už se chystal říci své dceři, že je zkrátka chudý, a ona proto studovat nemůže. Stalo se ale něco, co ani ve snu neočekával a co ho dojalo až k slzám.

„Nepodařilo se mi získat dost peněz na poplatek za přijetí na vysokou školu mé nejstarší dcery. Ten den jsem ani nedokázal pracovat, sedl jsem si vedle odpadkového koše a jen stěží jsem zakrýval slzy,“ vzpomíná na nejhorší den svého života. „Moji kolegové se na mě dívali, nikdo ale nepromluvil. Selhal jsem, a to mi zlomilo srdce.“

iZdroj fotografie: Pixabay

Po práci ale došlo ke zvratu. „Všichni uklízeči ke mně přišli, sedli si vedle mě a zeptali se, zda je považuji za bratry. Než jsem stačil odpovědět, všichni mi podali svou denní mzdu,“ píše o podivném zvratu událostí. „Dnes budeme hladovět, když to bude nutné. Tvá dcera ale musí jít na vysokou,“ řekli mu. „Ten den jsem se cestou domů nesprchoval. Vrátil jsem se jako uklízeč.“

Už se za svou práci nestydí

„Dnes je má dcera blízko k ukončení studia na univerzitě. Pracuje na částečný úvazek a další tři se učí. Ta nejstarší za mnou často chodí do práce a nosí svačinu mně i mým spolupracovníkům. Oni se vždy smáli a jednou se zeptali, proč to dělá,“ vypráví muž.

iZdroj fotografie: Pixabay

„Všichni jste kvůli mně hladověli, abych se mohla stát tím, čím jsem dnes. Modlete se za mě, abych vás všechny mohla nakrmit každý den,“ řekla dcera chudého uklízeče, který dodává: „Už si nepřipadám jako chudák. Kdo má takové děti, může být vůbec chudý?“

Jak byste reagovali vy, kdyby váš blízký kolega neměl na zaplacení studia svých dětí?

Zdroj: Metro