Kněz již 33 let pomáhá lidem, kteří trpí nevyléčitelnou nemocí. Tohle cítí ve svých posledních chvílích života

Smrt je bezesporu nedílnou součástí našeho života. Vyhnout se jí nedokáže nikdo z nás, je to zkrátka neodlučitelná etapa. V jednom lublinském hospici se o nevyléčitelně nemocné stará po duševní stránce otec Filip. Stará se o ně již 33 let, ačkoli jsou někteří pacienti jednou nohou na onom světě.

Pomáhá nevyléčitelným lidem na jejich poslední cestě

Nevyléčitelně nemocní lidé, u kterých selhala medicína, a lékaři už jim tak nemají jak pomoci, jsou umisťováni do hospice. Hospic je zdravotnicko-sociální zařízení sloužící k péči nejen o nevyléčitelné, ale také o těžce nemocné osoby, vysvětluje Wikipedie.

Lidem umístěným do tohoto zařízení v Lublinu je k dispozici kněz Filip. Kněz je zakladatelem a také prezidentem dětského hospice Malý princ v Lublinu a jeho práce je plna zodpovědnosti, ale také velkého smutku.

Je to velká bolest

Smrt je něco, čemu se nedá vyhnout. U někoho přijde dříve, u jiného později. U některých se ptáme sami sebe, proč museli zemřít tak brzy – zejména pokud jde o děti. Kněz doprovází děti při smrti již více než 3 desetiletí, informuje web Lelum.

Netají se tím, že při jejich odchodu vždy cítí velký smutek. Nicméně uznává, že jeho bolest není ničím v porovnání s tím, co musí prožívat rodiče těchto dětí. Podle něj neexistuje způsob, jak jejich bolest zmírnit. Kněz je toho přesvědčení, že v takové chvíli by se lidé neměli schovávat za víru.

Co cítí před smrtí?

Kněz strávil v Lublinském hospici již více než tři desetiletí. Za ty roky měl již bohužel tu smutnou zkušenost doprovodit na poslední cestě mnoho pacientů. Každý pacient se přitom před smrtí chová jinak. Někdo říká nepředstavitelné věci, jiní mluví o místě či člověku, kterého právě vidí, a poté vydechnou naposledy.

i

Někteří pacienti, ať už mezi dětmi či dospělými, se podle kněze podívají na jedno místo a začnou se usmívat. Jiní mluví o nějakém euforickém stavu, poté zavřou oči a odejdou.

Co je poslední pomazání?

Nedílnou součástí knězovy práce je také dávat poslední pomazání. Jde o svátosti přijímané člověkem blížícím se ke smrti. Poslední pomazání podle webu OCP zahrnuje zpověď, pomazání nemocného a poté konečné přijetí svatého přijímání.