Její drogově závislá matka ji vyhodila z domu v pouhých jedenácti letech. Do svých třiceti se stala matkou a vystřídala všemožné domovy. Teď sdílí svůj příběh.
Nyní je v pronájmu a užívá si mateřství. Nějakou dobu však musela žít v autě nebo na ulici. Když bylo Sally třiadvacet let, bydlela se svou třináctiměsíční dcerou Jessicou v autě. V noci nemohla spát, protože se bála, že někdo rozbije okno a ublíží jim. Sally je nyní třicet let a na toto období vzpomíná jako na jedno z nejtěžších v jejím životě. Žena se poprvé stala bezdomovkyní, když jí bylo pouhých jedenáct let a její drogově závislá matka ji vyhodila z domu. Neměla kam jít, a tak přespávala v parcích a na schodištích.
Měla strach o zdraví obou
Poté měla několik let dočasný domov, a pak se znovu ocitla na ulici. Později se Sally přestěhovala ke své babičce. Otěhotněla ve svých dvaadvaceti letech. Protože nechtěla babičku zatěžovat, pokusila se znovu žít se svou matkou, ale nedopadlo to dobře. Matka neustále brala drogy a atmosféra v domě nebyla příznivá. Těhotná bezdomovkyně, co může být horšího? Sally však říká, že ji to tolik nevyděsilo. Byla už zvyklá stěhovat se z domu do domu nebo dokonce spát venku. Nějakou dobu žila v domově pro maminky v nouzi.
Během tohoto období dostávala kapesné a po naspoření dvou tisíc dolarů (zhruba čtyřicet devět tisíc korun) si koupila auto. Poté žila se svou třináctiměsíční dcerou v autě. Každou noc se snažila zůstat vzhůru, protože měla strach o zdraví obou. „Stále jsem se dceři omlouvala a říkala jí, že se situace změní a všechno bude v pořádku. Měla jsem pocit, že jsem Jessicu zklamala. Byla jsem v neustálé depresi. Neustále jsem plakala.“ Po prvním týdnu v autě se Sally znovu spojila s neziskovou organizací, která pomáhá rodičům samoživitelům.
Vypráví ostatním svůj příběh
Zaměstnanci jí pomohli najít nájemní byt. „Myslela jsem si, že si nikdy nebudu moci dovolit pronajmout byt, protože jsem svobodná matka,“ vzpomíná Sally. „Teď mohu trávit příjemný čas se svou dcerou a nemusím se neustále rozhlížet a obávat. Je to prostě neuvěřitelný pocit.“ Nyní Sally pomáhá ostatním ženám a vypráví jim svůj příběh. Jessice je nyní sedm let. Žena stále bojuje s depresemi a bojí se, že se znovu stane bezdomovkyní.
Téměř padesát procent australských bezdomovců tvoří ženy. Velká část z nich je obětí domácího násilí. Většinu lidí bez domova tvoří ženy starší padesáti pěti let. Mnoho z nich již vzdalo pokusy o zisk nového bydlení. Jako důvod obvykle udávají pohled veřejnosti na ně samotné. Přesto, že se na ulici nedostali vlastní vinou, tak je na ně pohlíženo jako na kriminálnice a závislé na omamných látkách.
Jaký máte názor na problematiku ženského bezdomovectví?