Kremace je sice v Česku nejčastější způsob pohřbu, ale většina lidí zná jen tu část, kdy po obřadu rakev zmizí za oponou. Co se totiž děje poté, zůstává skryto v prostorách, do kterých veřejnost už nemá přístup. Právě tam ale začíná pečlivě kontrolovaný proces, o kterém koluje mnoho mýtů a domněnek. Odbornice proto nyní uvedla vše na pravou míru. 

Rakev nezmizí v plamenech ihned

Většina lidí si myslí, že rakev po obřadu zajíždí rovnou do plamenů. Ve skutečnosti se ale přesouvá do technického zázemí, kde čeká na svou řadu. „Rakev nezajíždí do pece, jak by si mohli mnozí myslet. Jede výtahem do zázemí, odkud se ke kremaci dostane možná až za několik dnů,“ vysvětluje Veronika Žáčiková z týmu Pohřebních průvodců. Důvodem je dlouhý proces žehu a vytíženost krematorií, kde jeden cyklus může trvat i dvě hodiny. 

„Smrt vůbec není tak děsivá,“ popisuje 19letá dívka, která se z onoho světa vrátila. Viděla světlo a slyšela hudbu

Aby se předešlo záměně ostatků, je zemřelý vždy označen nejen papírovým, ale i kovovým štítkem, který odolá plamenům a následně putuje přímo do urny. V průběhu procesu se řeší i to, co v těle zůstává – například náhrady kloubů nebo implantáty. „Kovové se zpravidla po kremaci předávají firmě, která je zlikviduje. Naproti tomu silikonové implantáty se žehem roztaví,“ popisuje dále expertka. Naopak rozšířená legenda o vytrhávání drahých kovů z úst je podle ní naprosto mimo mísu: „Kolují zvěsti, že se zesnulým vytrhávají zlaté zuby. To jsou ale opravdu přežitky z historických dob, dnes by to byl trestný čin hanobení.“

Urnu lze mít i doma, ale dlouhodobě to nemusí být zdravé

Po skončení kremace se ostatky přemístí do zařízení zvaného kremulátor, který je mechanicky rozmělní, aby měl popel jednotnou strukturu. Teprve poté se vše ukládá do urny společně s kovovým identifikačním štítkem. Speciální nádoba přitom musí být uzavřená, oficiálně označená a pozůstalí také obdrží doklad o zpopelnění. Po splnění těchto kroků si mohou pověřené osoby ostatky převzít a rozhodnout, kde budou uloženy.

2 životní lekce, které si uvědomíte až po smrti maminky. Dříve vás na to nikdo nepřipraví

Legislativně není problém uchovávat urnu v domácnosti, pokud se s ní zachází důstojně. Přesto tuto možnost odborníci doporučují spíše jako dočasné řešení. Podle Žáčikové totiž může mít dlouhodobá přítomnost ostatků psychologické následky – lidé se k nim často příliš připoutají a místo vyrovnání se se ztrátou v ní hledají přítomnost zesnulého. „Nemůžete potom zpracovat fakt, že blízký člověk zemřel, a vyrovnat se s tím,“ uzavřela dle webu Novinky.