Houbaři si mnou ruce: Houby už rostou, lidé si tahají z lesa plné košíky

Zatímco většina lidí čeká na první hřiby, zkušení houbaři si z lesa nosí košíky plné jarních pokladů. Není to výmysl facebookových skupin, koncem března 2026 lidé ve skupinách sdíleli fotky košů nadraných po okraj kačenkou českou, a to není náhoda ani štěstí. Je to výsledek toho, že jarní houbařská sezona má svou vlastní logiku, svůj vlastní kalendář a své vlastní lokality, které s tím podzimním hřibovým lesem nemají skoro nic společného.

Kačenka česká je první velký jarní úlovek

Kačenka česká roste od března do května a vrchol jejího výskytu bývá právě v březnu a dubnu, jak uvádí Česká mykologická společnost. Jenže nehledejte ji v temném smrkovém lese, kde čekáte na hřiby, kačenka preferuje teplejší listnaté háje, staré sady, parky a okraje lesů, nejraději pod osikami, jasany nebo třešněmi. Kdo zná takový remízek nebo starý ovocný sad, má teď výraznou výhodu před těmi, kdo čekají na klasickou sezonu. Poznáte ji mimo jiné tak, že její klobouk nepřirůstá ke třeni po celé délce, ale jen v horní části, to je spolehlivý rozlišovací znak oproti podobným druhům.

Jedna věc ale stojí za zmínku: kačenka má pověst trochu nevyzpytatelné houby. Česká mykologická společnost i mykologové z NaHouby upozorňují, že u citlivějších lidí může vyvolat žaludeční potíže, a v zahraniční literatuře bývá někdy vedena jako jedovatá. Při prvním ochutnání je proto rozumná opatrnost, malá porce, dobře tepelně upravená.

Plné košíky jsou reálné, ale ne všude

Tady přichází důležitá nuance, která z plných košíků nedělá mýtus, ale vysvětluje, proč je nenajdete na každém rohu. V týdnu od 31. března do 6. dubna 2026 spadlo na území Česka jen 6 milimetrů srážek, tedy pouhých 64 procent normálu pro toto období, jak vyplývá z týdenní zprávy ČHMÚ. Houby přitom potřebují ke svému růstu kombinaci dostatečné vláhy v půdě za posledních třicet dní a příznivých teplot, právě tenhle model sleduje ČHMÚ ve spolupráci s Českou mykologickou společností. Výsledkem sušších podmínek je, že nálezy jsou výrazně lokální: na jednom místě plný koš, o kus dál skoro nic.

iZdroj fotografie: iStock

To ale neznamená, že nemá smysl vyrazit. Znamená to, že záleží na výběru lokality víc než obvykle. Teplejší, vlhčí místa, okraje potoků, chráněné kotliny, jižní svahy s listnatým porostem, mají teď výrazně lepší šanci než otevřené plochy nebo jehličnaté lesy. Kdo tohle ví, ten bere.

Houbaření je v Česku masový sport, ne okrajový koníček

Houby sbíralo v roce 2024 podle zprávy Ministerstva zemědělství a České zemědělské univerzity 67,9 procenta domácností. Celkový objem sběru dosáhl přibližně 21 300 tun v hodnotě téměř pět miliard korun. To jsou čísla, která z houbaření dělají jeden z největších masových outdoorových fenoménů v zemi, a zároveň vysvětlují, proč jsou dobré lokality v sezoně tak rychle přečtené.

Právně je situace jasná: lesní zákon umožňuje sběr lesních plodů pro vlastní potřebu jako součást obecného užívání lesa. Výjimkou jsou zvláště chráněné druhy hub podle vyhlášky č. 395/1992 Sb., ty sbírat nelze. Většina běžně sbíraných jedlých druhů mezi ně nepatří, ale před výpravou za méně známými druhy se vyplatí ověřit. Jarní sezona má jednu vlastnost, která ji odlišuje od té podzimní: odměňuje znalost víc než vytrvalost. Kdo ví, kam jít, nosí domů plné košíky už teď, a kdo čeká na hřiby, přijde o celé dva měsíce, kdy les nabízí něco jiného, ale stejně zajímavého.