Osmiletá holčička šla s otcem do restaurace na oběd. Nikdo však nečekal, jak takový obyčejný oběd může dopadnout.
V dětech tkví jakási neututlaná čistota a upřímnost. Dokáží přirozeně vnímat, co je, či není správné a spravedlivé. Osmileté děti umějí překvapit svými spontánními činy. Holčička Ella udělala něco velkorysého a krásného. Takový čin by od tak malé dívenky nikdo nečekal. Její příběh změnil vnímání a úhel pohledu na svět mnoha lidem. Nejvíce šokující zpráva však přišla dva dny poté, co se tato neobvyklá událost stala.
Bezdomovec dostal oběd
Příběh se stal jednoho letního poledne v Monterey v Kalifornii, v restauraci nazvané Lallapalooza, kde si malá Ella objednala spolu se svým otcem Eddiem Scottem oběd. Holčička si však během sezení v restauraci povšimla, že za oknem sedí na lavičce bezdomovec. V tu chvíli neváhala a zeptala se svého otce, zda mu svůj oběd může dát. Její táta byl z otázky velmi zaskočen a řekl Elle, ať pokračuje v jídle a bezdomovce si nevšímá.
Ta však vzala svůj talíř a odešla za člověkem na lavičcce. Přišla až k bezdomovci a jednoduše mu dala do rukou svůj oběd. To viděl jeden ze zaměstnanců restaurace. Později v rozhovoru uvedl, že dotyčnému člověku daroval ještě talíř a příbory. Zřejmě každý rodič by po této události byl na své dítě hrdý jako byl Eddie na svou dceru. Celou událost se rozhodl natočit a video vložil na Facebook. Netrvalo to dlouho a příspěvek se stal naprostým hitem sociálních sítí.
Našel se nezvěstný bratr
Dokonce o něm byla i reportáž ve zprávách. Eddiemu za dva dny zazvonil telefon, ve kterém se ozvala žena Roseanne. Zněla velmi sentimentálně a dojatě. Řekla, že muž na videu, jemuž jeho dcera dala jídlo, je její bratr David, 62letý veterán. Ten trpěl posttraumatickým stresovým syndromem a byl již půl roku nezvěstný. Eddie se hned po této informaci pustil do kontaktování všech svých známých, aby zajistil Roseanne to, že svého bratra zase uvidí.
Zda se to povedlo, to už nevíme. Co je však jisté, je to, že se holčičce povedlo udělat dobrý skutek, jímž napomohla dalšímu životnímu příběhu. Zachovala si otevřené srdce i přes původní nesouhlas svého otce. A poslechla svůj vnitřní hlas toho, že si nikdo nezaslouží trpět hlady. A to i přestože toho člověka neznáme. Kéž by se tímto příběhem nechala inspirovat další spousta dětí, rodičů a obecně lidí, kteří si zajdou do restaurace na oběd.