Havlíček to řekl na rovinu. Bez Ukrajinců by se v Česku zastavily stavby i služby

Koaliční spor mezi ANO a SPD o budoucnost dočasné ochrany Ukrajinců vygradoval v posledním květnovém týdnu 2026. Tomio Okamura 21. května v CNN Prima NEWS prohlásil, že „Ukrajince nepotřebujeme“, a požadoval zrušení ochrany pro muže v produktivním věku. O čtyři dny později ho na tiskové konferenci veřejně okřikl Andrej Babiš slovy, že Okamura není ve vládě a on neví, co SPD vyjednává s Evropskou komisí. Mezi těmito dvěma póly stojí Karel Havlíček, první místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu, který v navazujících veřejných výstupech drží jinou linii: Česko ukrajinské pracovníky potřebuje, a pokud mají práci a nepracují pod cenou, není důvod je posílat pryč. Nejde o diplomatickou frázi. Jde o popis stavu, který potvrzují čísla.

Sedm tisíc zedníků a stavbařů, které nemá kdo nahradit

Český statistický úřad eviduje 7 200 Ukrajinců v profesi dělníků ve výstavbě budov a dalších 3 700 zedníků. Ve službách je situace obdobná: 2 300 kuchařů, 3 500 prodavačů, přes tisíc pomocnic v kuchyních. Jsou to profese, o které čeští uchazeči dlouhodobě nestojí, nebo jich prostě není dost. Regionální data z Jihomoravského kraje ukazují ke konci roku 2025 téměř 9 700 cizinců zaměstnaných jen ve stavebnictví, přičemž Ukrajinci tvoří jejich páteř.

Havlíček pro Echo24 v březnu 2026 uvedl, že i po konci války může v Česku zůstat 150 až 160 tisíc pracujících Ukrajinců. Ministerstvo práce a sociálních věcí mluví o osobách s dočasnou ochranou jako o „pevné součásti pracovního trhu“. A Hospodářská strategie 2.0, kterou Havlíčkovo ministerstvo představilo v únoru 2026, výslovně počítá s „dostatkem pracovníků v poptávaných profesích“ jako s jedním z pilířů růstu. Jinými slovy: výrok o nepostradatelnosti Ukrajinců není Havlíčkův úlet. Je to součást vládní logiky.

Čtyři miliardy v plusu, a přesto politický problém

Nejsilnější protiargument proti tezi, že ukrajinští uprchlíci jsou pro rozpočet zátěž, přineslo samo MPSV. Za třetí čtvrtletí 2025 dosáhly modelované příjmy státu z osob s dočasnou ochranou 8,2 miliardy korun (daně, pojistné, spotřební daně). Výdaje na jejich podporu činily 3,9 miliardy. Saldo: plus 4,3 miliardy.

Jenže fiskální bilance se špatně prodává voličům, kteří vnímají tlak na bydlení, fronty u lékařů a obecný pocit, že „se tu o cizince staráme víc než o vlastní lidi“. SPD na tento sentiment cílí přesně. Okamura mluví o rušení dávek, o zúžení ochrany, o tom, že ekonomika tolik Ukrajinců nepotřebuje. Data říkají opak, ale data v politice prohrávají s emocemi snadno.

Podle nás je právě tady jádro celého sporu. Nejde o to, zda Havlíček má pravdu. On ji má, a ví to i SPD. Jde o to, zda si ANO může dovolit tuto pravdu opakovat nahlas vedle koaličního partnera, který staví svou identitu na restrikci.

Dva režimy, jeden cíl: udržet pracovní sílu, zpřísnit pravidla

Vláda zatím volí strategii „a zároveň“. Na jedné straně prodlužuje dočasnou ochranu: po online registraci do 30. září 2026, po osobní návštěvě a novém vízovém štítku až do 31. března 2027. Držitelé ochrany mají nadále volný vstup na trh práce bez pracovního povolení. Na evropské úrovni je ochrana prodloužena do 4. března 2027.

Na druhé straně vláda rozbíhá selektivní přechod části Ukrajinců do standardnějšího režimu. Takzvaný zvláštní dlouhodobý pobyt je určen ekonomicky soběstačným osobám; podmínkou jsou minimálně dva roky nepřerušené ochrany, roční příjem alespoň 440 tisíc korun, bezdlužnost a nepobírání humanitární dávky. V prvním kole tento status získalo přes 16 tisíc lidí. A k tomu přicházejí viditelná zpřísnění pro voliče: ministerstvo dopravy chystá novelu, která od roku 2027 umožní a od roku 2028 nařídí registraci vozidel s ukrajinskými značkami v českém systému včetně povinných technických kontrol.

Výsledkem je mozaika, která má uspokojit obě strany koalice. Firmy si udrží pracovníky. SPD dostane signály o „stejných pravidlech pro všechny“. Otázka je, jak dlouho tahle rovnováha vydrží.

Co se stane, až ochrana skončí

Na úrovni EU se připravuje koordinovaná strategie ukončení ochrany, tedy přechod na jiné pobytové statusy, nebo postupný návrat. Česko už jednu přechodovou větev má v podobě zvláštního dlouhodobého pobytu. Ale tisíce Ukrajinců ve stavebnictví a službách podmínky tohoto režimu nesplní, protože nemají dostatečný příjem, nebo nemají dva roky nepřerušené ochrany.

Pokud by politický tlak SPD vedl k rychlému administrativnímu zásahu, třeba k odejmutí ochrany mužům v produktivním věku, firmy by ztratily lidi v profesích, kde domácí náhrada neexistuje. Ne za měsíce. Okamžitě. Stavby by se zpomalily, restaurace by zavíraly směny, v domovech pro seniory by chyběl personál. Havlíček to ví. Babiš to ví. A podle všeho to ví i Okamura, jen to nemůže říct nahlas.

Koaliční „nedorozumění“ z konce května je urovnané. Strukturální závislost české ekonomiky na ukrajinské pracovní síle v nedostatkových profesích urovnaná není, a žádná tisková konference ji nevyřeší.