Elektřina zdražila o třetinu, plyn na dvojnásobek. Ekonom Kovanda říká, že letošní zima může být nejhorší od roku 2022

Čísla ze zásobníků jsou ale jen polovina příběhu. Ta druhá se odehrává na burze: nizozemský TTF, hlavní evropský benchmark ceny plynu, se 26. srpna vyšplhal nad 66 eur za megawatthodinu. Na začátku roku přitom stál kolem 29 eur. Velkoobchodní elektřina v Česku meziročně posílila zhruba o třetinu a český roční futures kontrakt se 27. srpna obchodoval na 120 eur za megawatthodinu. Ekonom Lukáš Kovanda z toho vyvozuje, že letošní topná sezóna může být cenově nejnáročnější od zimy 2022/2023. Nejde o hrozbu prázdných radiátorů, jde o hrozbu drahých radiátorů.

Zásobníky jako teploměr nervozity

K 24. srpnu 2026 hlásila databáze Gas Infrastructure Europe naplněnost unijních zásobníků na 62,99 %. O tři dny později, 27. srpna, se stav mírně zvedl na 63,8 %, ale propast proti pětiletému průměru zůstává obrovská, chybí zhruba šestnáct procentních bodů. Analytička Natasha Fieldingová pro Euronews Business upozornila, že za posledních patnáct let se takto nízký pozdně letní stav vyskytl jedinkrát: v roce 2021.

Nejhůř je na tom Nizozemsko (pouhých 45 %) a Německo s necelými 52 %. Proč zrovna Nizozemsko? Podle oficiálního stanoviska společnosti Gasunie se soukromým obchodníkům letos v létě komerčně nevyplatí zásobníky plnit. Cena plynu na spotovém trhu je příliš blízko ceně futures kontraktů, takže marže za uskladnění je minimální. K tomu přibývá strukturální problém: produkce plynu v severozápadní Evropě má podle odhadů Gasunie Transport Services do konce roku 2031 klesnout o pětinu.

Česko je na tom relativně lépe. K 27. srpnu byly tuzemské zásobníky naplněny z necelých 69 %, tedy nad evropským průměrem. V absolutních číslech to představuje 31,2 TWh. Zní to uklidňujícně, dokud si člověk neuvědomí, že celková roční spotřeba plynu v Česku dosáhla v roce 2025 podle Energetického regulačního úřadu hodnoty 78,9 TWh. Aktuální zásoby tak pokrývají zhruba 40 % loňské celoroční spotřeby a bezpečný průběh zimy závisí na průběžných dovozech.

Co žene ceny vzhůru

Za zdražením plynu nestojí jeden viník, ale souběh několika faktorů:

• Hormuzský průliv. Narušení trasy, kterou běžně proudí téměř pětina světového obchodu s LNG, odřízlo část dodávek a vyhnalo pojistné na lodní dopravu.
• Soutěž s Asií. Evropa se o každou volnou LNG loď přetahuje s asijskými odběrateli, kteří jsou ochotni platit srovnatelné ceny.
• Norské odstávky. Plánovaná i neplánovaná údržba na norských plošinách snížila tok plynu do kontinentální Evropy.
• Vedra a sucho. Nižší hladiny řek omezily výrobu vodních elektráren i chlazení části jaderných bloků. Výpadek musely nahradit plynové elektrárny, což zvýšilo spotřebu plynu v energetice.
• Konec ruských dodávek. Od března 2026 platí evropský zákaz dovozu ruského LNG a potrubního plynu s přechodnými obdobími; do konce roku 2027 mají být ruské dovozy ukončeny úplně.

Každý z těchto faktorů sám o sobě trh rozkolísá. Dohromady vytvářejí prostředí, v němž i krátká vlna mrazů dokáže ceny vystřelit nahoru během dnů.

Evropa není bezbranná, ale polštář je tenký

Evropská komise na jaře 2026 uvedla, že nepozoruje bezprostřední rizika pro bezpečnost dodávek a že při dostatku LNG je reálné dostat zásobníky minimálně na 80 % do 1. listopadu. Unijní pravidla plnění prošla v červenci 2025 úpravou: devadesátiprocentní cíl zůstává, ale nově jej lze splnit kdykoli mezi říjnem a prosincem, s desetiprocentní flexibilitou a možností dalších pěti procent v krajním případě.

Systém tedy má nástroje. Jenže nástroje fungují za předpokladu, že LNG lodě skutečně dorazí, že počasí nebude extrémní a že nepřijde další geopolitický šok. Teplý podzim by pomohl dvojím způsobem: nižší poptávkou po vytápění a delším časem na vtláčení plynu do zásobníků. Chladný podzim by naopak polštář ještě ztenčil. Rozhodující proměnnou nikdo neovládá.

Co to znamená pro českou domácnost

Kovanda ve svém srpnovém komentáři pro Newstream rozlišuje tři horizonty fixace. Jednoletou doporučuje těm, kdo věří v rychlé geopolitické uklidnění a pozdější pokles cen. Dvouletou považuje za nejrozumnější kompromis, pojistku proti zimnímu cenovému skoku bez přílišného závazku. U tříleté fixace je zdrženlivější, protože trh se za tři roky může výrazně změnit oběma směry.

Energetický analytik Lukáš Kaňok v rozhovoru pro TN z konce srpna upozorňuje na konkrétnější čísla. Zákazníkům ČEZ, kterým právě končí fixace, hrozí zdražení elektřiny zhruba o 6 až 7 % a plynu až o 19 %. Podobný trend čeká i u dalších dodavatelů. Kaňok radí:

• Zkontrolovat datum konce stávající smlouvy.
• Porovnat aktuální cenu za MWh na faktuře s nabídkami konkurence.
• Řešit nový ceník s předstihem, ne až po vypršení fixace, kdy dodavatel automaticky přeřadí zákazníka na dražší produkt.
• Vyhnout se smlouvám na dobu neurčitou, které jsou dlouhodobě nejdražší variantou.

Klíčové je načasování. Velkoobchodní ceny se do retailových ceníků promítají postupně, při obnově kontraktů. Kdo fixaci vyřeší v závěru srpna nebo během září, pojistí se ještě před podzimním přeceněním nabídek. Kdo počká na říjen, bude vybírat z dražšího menu.

Rozhodující pro letošní zimu nakonec nebude samotných 63 % v evropských zásobnících. Rozhodující bude, kolik domácností vstoupí do topné sezóny s novou smlouvou, a kolik s ceníkem, který jim dodavatel potichu přepsal.