Lidské osudy jsou mnohdy pohnuté a smutné. Mnohdy je složité pochopit, proč některé lidi potkal špatný konec. Dojemný dopis od nemocného manžele adresovaný jeho ženě je jasným důkazem, že svět je plný radosti i trápení.
Když se jednoho dne žena probudila a nikde nenašla svého manžela, okamžitě začala vymýšlet ty nejhorší možné scénáře. Nebylo se čemu divit, protože muž byl několik předcházejících měsíců divný a ne úplně ve své kůži. Podařilo se jí však objevit dopis, ve kterém našla vysvětlení. Níže najdete přímo tento celý dopis, ale dávejte si pozor, protože je skutečně velmi dojemný a smutný. Obsahuje také bolestivou pravdu o tom, jak někdy život funguje velmi nemilosrdně a nemoci si nevybírají.
Jak zněl dopis od manžele pro jeho ženu?
„Drahá, Julie!“
Ráno, až se probudíš, už nebudu po tvém boku v posteli. Musím odejít na cestu, kterou čeká každého z nás a kdy budeme trávit čas někde jinde. Stane se, že vám nebudu říkat, co jsem dělal včera, protože si to nebudu pamatovat. Nebudu schopný mluvit ani o tom, jak hodně vás obdivuji a za co všechno děkuji, když jsi ty a celá moje rodina byli po mém boku. Nebudu schopný ocenit, jak moc se snažíš, abych byl šťastný.
Už nebudeš muset označovat dveře, abych věděl, kde je koupelna a kde kuchyně. Chci ti připomenout ty okamžiky, kdy jsme se smáli tomu, že jsem si obul boty bez ponožek. Jak jsme se pokoušeli pokračovat v rozhovoru, i když jsem si nemohl vzpomenout na slova. Nebo jsem vděčný za ty okamžiky, kde jsme se potichu tulili a šeptali si do ucha tak, aby to neviděli naše vnoučata.
Mnohokrát jsem byl netrpělivý, otravný, ale ty jsi vždy počkala, až se znovu uklidním. Bojím se toho, co se stane, až si nebudu pamatovat tvoje jméno a později nebudu ani vědět, jak se jmenují já sám.
Jestli vám už ti nebudu schopen říci, jak moc tě miluji a děkuji ti za všechno, potom se to snažím vystihnout v tomto dopisu. Doufám, že na mě budeš vzpomínat v tom nejlepším a vždy si vybavíš hlavně ty krásné okamžiky, které jsme spolu za ta léta prožili.
Navždy budu tvůj.