Jsou rodiny, kde bohužel peníze nejsou a tomu také odpovídá životní styl rodičů a hlavně dětí. Co si takové děti nejvíce přejí k Vánocům? Jejich odpovědi překvapí každého, kdo je slyší.
Pro své děti bychom udělali cokoliv. A když se blíží Vánoce, nakoupíme jim velkou spoustu dárků, protože je milujeme. Jsou ale děti, které si toto dovolit nemohou. Jejich rodiče jsou v nevýhodné finanční situaci a nemají peníze na dárky. A tak jim nezbývá nic jiného než snít… Avšak jedna americká televize (UP) naplánovala uvést děti ze znevýhodněných rodin do skutečně vážné rozhodovací situace.
Co si přeješ k Vánocům?
Každé z dětí bylo co by si přálo k Vánocům. Odpovědi byly klasické: laptop, panenku, plyšové zvířátko, domeček pro panenky, Xbox, Lego a podobně. Zkrátka a dobře to jsou klasická dětská přání. Na tom není nic zvláštního. Avšak experiment televize UP tím nekončil. Děti totiž dostaly ještě jednu otázku.
Co by si přáli rodiče?
Jako druhá otázka jim bylo položeno, co by si přáli jejich rodiče. Mezi odpověďmi byly šperky, oblečení, nová televize, kávovar, pračka a podobně. To ovšem také není tak zvláštní. Děti ale jedním dechem dodávají, že takové dárky si bohužel nemohou dovolit.
Co si vybereš?
Třetí otázka byla ale naprosto nejhorší. Jednalo se totiž o to, že děti před sebe dostaly: svůj vytoužený dárek, ale také to, co si přáli rodiče. A měli se rozhodnout, kterou z těchto dvou věcí, by si přáli. Odpověď je velmi dojemná. Děti si vybraly dárek pro své rodiče, protože se rozhodly udělat jim radost.
Proč se tak děti rozhodly?
Na otázku, proč se rozhodly tak, jak se rozhodly, děti odpovídali:
- „Na legu nezáleží, na čem záleží, je rodina.“
- „Pokud si musím vybrat mezi hračkou a rodinou, zvolím si rodinu.“
- „Každý rok dostávám něco od mámy, ale máma nikdy nic nedostane.“
- „Pokud si vyberu notebook, máma nic nedostane.“
- „Stará se o mě, když mi je špatně.“
- „Konečně mám příležitost také jim něco dát.“
Děti samozřejmě neodešly domů s prázdnýma rukama. Protože se rozhodli správně, mohli si domů vzít oba dárky.