Dvouleté holčičce diagnostikovali leukémii a na několik dlouhých měsíců ji museli hospitalizovat. Brzy začala sledovat ulici a staveniště, které měla přímo pod okny.
Malá Vivian Keith měla pouze dva roky, když jí po vyšetřeních diagnostikovali leukémii. Není to nevyléčitelné nemoc, šanci na přežití měla Vivian velkou. Ale chemoterapie, která jí měla vyléčit, dá zvláště dětskému tělíčku neskutečně zabrat. Chmurné myšlenky se ale rázem rozplynuly, když zjistila, co všechno se za okny nemocnice děje.
Jediné zajímavé pro ni bylo staveniště vedle nemocnice
Vivian se po její diagnóze naprosto změnil život. Pro malou holčičku začala muka. Nechápala, proč musí být pořád zavřená v nemocnici a nemůže jít prostě domů. Naštěstí si zanedlouho po hospitalizaci oblíbila koukání z okna. Sledovala ulici, lidi, ale hlavně velké staveniště, které stálo přímo pod jejími okny.
Každodenní sledovaní, co se děje venku, a mávání dělníkům na stavbě se postupně stalo rituálem. Rodiče byli rádi, že konečně našla nějaké rozptýlení, co jí vždycky odvede trochu od faktu, že ona sama musí být zavřená. Oblíbila si především dva dělníky, kteří jí vždycky ochotně mávali zpátky.
Nekonečné sezení u oken a sledovaní dění venku
Jména dělníků, jak se později rodiče dozvěděli, byla Travis Barnes a Greg Combs. Matka řekla, že se na ně Vivian vždycky těšila. A taky na to, až je bude sledovat z okna při práci. Fascinoval ji věčný shon a hemžení lidí na staveništi. Vždycky hned po probuzení běžela rychle k oknu a vyhlížela své dva kamarády.
Jednoho dne zrána se Vivian moc dobře necítila. Chemoterapie zabírala, ale zároveň jí způsobila značnou nevolnost. Přesto si jako vždy sedla k oknu a začala mávat svým oblíbencům. Dělníci jí na oplátku, jako kdyby věděli, že jí není dobře, na ocelové lešení napsali přání brzkého uzdravení. Udělalo jí to náramnou radost, když zjistila, že je ten vzkaz pro ni.
Nečekaná návštěva dělníků Travise a Grega v nemocnici
Ale neskončilo to jen u pouhého vzkazu. Po měsících každodenního mávání se totiž dělníci rozhodli, že svou nemocnou fanynku v nemocnici navštíví. Řekli, že důvodem bylo to, že oba mají svoje vlastní děti a ví, jak je nesmírně důležité si zdraví a života celkově vážit. A není si s ním radno zahrávat.
„Vivian byla z jejich příchodu naprosto nadšená,“ řekla matka. Okamžitě se z nich stali přátelé a z této návštěvy se stal zvyk. Vivian tím vždycky zvedli náladu i v těch horších dnech. Její zdravotní stav se začal i poměrně rychle na to zlepšovat. A díky přispění dělníků k rozptýlení a potěšení Vivian se holčička ani nenadála a léčbu úspěšně dokončila.