Život na stará kolena může být někdy velmi smutný. Obzvlášť když nejsou stařečci soběstační a musí se spolehnout na pomoc okolí. Mnohem častěji než byste tipovali, je dokonce i vlastní děti považují za břemeno, se kterým se nehodlají vláčet. Své o tom ví osmdesátiletá seniorka Anežka K. z Plzně. „Sama toho už moc nezvládnu, jsem nemocná a slabá. Na domácnost už nestačím. Dcera se o mě stará, ale chce za to peníze,“ napsala nám do redakce DámskéhoDeníku.

Nemocná seniorka na domácnost nestačila

Paní Anežka přišla před deseti lety o manžela, se kterým žili v malém domku. Od té doby to šlo z kopce s jejím zdravím i silami. Postupně jí začal dělat problémy i běžný úklid domácnosti nebo chození na nákup. Přestala být soběstačná, což sama těžce nesla. Nechtěla obtěžovat okolí, ale neměla moc na výběr. Požádala o pomoc svou dceru. „Nebyla nadšená, říkala, že nemá čas. Že má hodně práce a potřebuje vydělávat peníze. Ale nakonec svolila. Byla jsem moc ráda,“ vypráví čtenářka.

90letá seniorka je svým příbuzným už jenom na obtíž. Životní příběh o tom, jak osaměle se mohou cítit naši rodiče

Životní podmínky stařenky nebyly zrovna ideální. O starý chátrající dům se roky nikdo pořádně nestaral. Byl vlhký, chladný a zatuchlý. Ke komfortu bydlení v panelákových bytech s dálkovým vytápěním a teplou vodou měl hodně daleko. „Vím, že by to bylo snazší někde v domově důchodců, ale prožila jsem tady skoro celý svůj život. Jít na stará kolena jinam… to by byla moje smrt,“ smutnila paní Anežka.

Za pečování o matku chtěla zaplatit

S dcerou se seniorka dohodla, že k ní bude jednou týdně docházet. Pomůže jí s úklidem, nakoupí a vypere. Zanedbaná domácnost ale svědčila spíš o tom, že si s tím moc práce nedávala. Podmínky, ve kterých paní Anežka přežívala, byly tristní. Návštěva sociálky by si přišla na své. Jenže o tom, jak stařenka musí žít, nikdo nevěděl a ona sama nikoho nevídala a asi by se i styděla o tom mluvit. Je nehorázné, že si dcera, která sama dobře vydělává, navíc za každou činnost účtovala peníze.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nebylo jí trapné chtít po matce 130 Kč za praní, 250 Kč za cestu na nákup nebo 300 Kč za vytření podlahy. Její nároky rostly a malý důchod paní Anežky postupně přestával stačit. Intervaly mezi návštěvami dcery se prodlužovaly a životní podmínky seniorky se zhoršovaly. „Má toho hodně, já to chápu. Vím, že jsem na obtíž, ale nikoho jiného už nemám,“ dodala paní Anežka, která nakonec požádala o místo v pečovatelském domě.