Smrtelnost je jedním ze základních aspektů života, s nímž se musí vyrovnat každý živý tvor včetně člověka. Ať už věříte na reinkarnaci, nesmrtelnou duši nebo nebe to, co se stane s naší fyzickou schránkou je ovšem ve všech případech stejné.
Téma smrti není pro většinu lidí právě příjemné a její neúprosnost si mnoho z nás často nepřipouští. Smrt je ovšem součástí života a každý by se měl na ni připravit, aby pak nelitoval toho, čeho dosáhl nebo nedosáhl. Ke smrti lze přistupovat velmi spirituálním způsobem – lze přemítat o posmrtném životě na různých úrovních a s ohledem na vlastní či zavedené vzorce víry a náboženství. Vedle duchovní složky se však se smrtí pojí také její fyzická podoba, která zasáhne především lidské tělo. Víte, co se děje s lidským tělem prvních několik hodin po zástavě životních funkcí?
Jak vypadá smrt fyzického těla
Člověk je obvykle označen za mrtvého, jakmile přestane dýchat a zastaví se mu srdeční činnost. Typické znaky, podle kterých odborná veřejnost definuje smrt, zahrnují:
- ztrátu pulsu
- zastavení dechu
- ztráta reflexů
- žádná reakce pupilárního zúžení na světlo
V momentě, kdy jsou zaznamenány všechny tyto znaky, tedy začínají procesy vedoucí k celkové smrti, jež trvají ještě několik hodin až dnů. Jak se ukazuje, lidské tělo je naprogramováno, aby smrt probíhala konkrétním postupem se svými specifiky a v závislosti na okolním prostředí.
Procesy během první hodiny
V průběhu první hodiny dochází k několika specifickým procesům. Prvním z nich je tzv. primární ochablost, která je spojená se svalovou soustavou. V momentě smrti se všechny svaly uvolní, což vede často k otevření očí a čelistí, a také rozšíření panenek. Končetiny přestanou být zpevněné a je možné s nimi pružně pohybovat. Zástavou srdce se začne ztrácet krev z oběhu a kůže proto bledne. Tělesná teplota se začne postupně snižovat až do dosažení okolní pokojové teploty, resp. podmínek, v nichž je tělo uloženo. Jak ukazují některé studie, mozek ještě přibližně 10 minut po smrti stále pracuje a jeho činnost postupně ustává.
Procesy probíhající do 6 hodin po smrti
Jelikož krev již není pumpována srdcem do oběhu, začne na ni působit gravitace a má tendenci se usazovat v těch částech těla, které jsou nejblíže k zemi. Pokud se s tělem několik hodin nehýbe, v těchto místech se vytváří tmavé krvavé podkožní skvrny. Kolem třetí hodiny po smrti se začínají v buňkách rozbíhat chemické procesy, které způsobují postupné tuhnutí svalů (rigor mortis).
Jako první jsou zasaženy svaly v obličeji a na krku, ztuhlost se pak šíří na hrudník a končetiny. Je-li potřeba zpomalit proces, který směřuje k rigor mortis, je v této fázi možné tělo mírně zahřívat, aby nedocházelo k jeho ochlazování na okolní teplotu. Jakmile je jí totiž dosaženo, tělo automaticky začne tuhnout. Pokud se již objeví první náznaky v obličeji, lze rigir mortis zpomalit pouze zchlazením.
Procesy probíhající v době od 6 do 12 hodin po smrti
Postupující rigor mortis se zastaví přibližně 12 hodin po úmrtí. Postupné tuhnutí svalstva způsobí, že se končetiny mírně ohnou a víčka zůstanou otevřená. Prsty na rukou a nohou se zkroutí. V tomto stavu není možné s končetinami zemřelého manipulovat.
Procesy, k nimž dochází po 12 hodinách od smrti
Vlivem dalších chemických změn v buňkách se začnou po dosažení konečného rigor mortis svaly opět uvolňovat. Vnitřní tkáně se začínají rozpadat a způsobují tzv. sekundární ochablost, která směřuje k úplnému uvolnění, jež je dosaženo během jednoho až tří dnů. Současně nastává druhý rigor mortis vlivem stahování kůže, v tomto případě však začíná u prstů a směřuje k obličeji. Jakmile je dokončena fáze druhé ochablosti, lidské tělo je opět zcela uvolněné a lze s ním bez problémů manipulovat. Pokud je potřeba procesy rigor mortis či uvolňování z nějakého důvodu zpomalit, využívá se k tomu teplotní změny – postupné tuhnutí lze účinně zpomalit snížením teploty.