Tato maminka nerada bere svého syna s Downovým syndromem na nákupy, jelikož se mu lidé občas posmívají. Tentokrát se o chlapce začala zajímat jedna z prodavaček.
Někteří rodiče chodí na nákupy raději sami, jelikož když s sebou vezmou i svého potomka, musí mít pevné nervy a také dítě držet dále od regálů. Děti totiž chtějí vše, co vidí, a jakmile jim to rodič nekoupí, umí se velmi rychle naštvat a celé nakupování probrečet. Tato maminka ale nechtěla chodit na nákupy se synem z úplně jiného důvodu. Její dítě má totiž Downův syndrom a ne všichni lidé se k takovým dětem chovají hezky.
Nakupování s dětmi je někdy hodně složité
Když jsou děti ještě malé, většinu času při nakupování prospí. Rodiče tedy mají dostatek času i klidu na to, aby si nakoupili a vybrali vše, co zrovna potřebují. Jakmile ale trochu povyrostou a po obchodě se začnou procházet samy, vnímají vše, co okolo nich je, a zároveň by tyto věci chtěly také. V tu chvíli se stává nakupování pro mnohé lidi obtížnějším a také nepříjemným. Maminka Lenka chodila se svým synem na nákupy ráda, ale někteří nakupující její dítě s Downovým syndromem nevybíravě komentovali.
Již při cestě do obchodu jsem byla nervózní
„Nikdy jsem neměla problém s tím, že má můj syn Daniel Downův syndrom. I lidé v našem okolí, přátelé a zbytek rodiny se k mému synovi chovali slušně a nebrali ho jinak. Jakmile jsem s ním ale začala chodit do obchodu nebo na veřejná místa a on se občas procházel po prodejně, lidé se mu někdy posmívali nebo mu říkali ošklivé věci.“ Řekla Lenka a pokračovala ve vypravování.
„Jelikož Daniel vše vnímal a moc dobře věděl, že lidé se k němu vyjadřují ošklivě kvůli jeho vzhledu, byl z nakupování vždy špatný a dlouho smutný. Přestala jsem ho tedy brát s sebou, aby se zbytečně netrápil. V každém případě jsem ale byla nervózní vždy, když jsem jej musela vzít s sebou, protože manžel nebyl doma.“ Sdělila Lenka při vyprávění o svém synovi.
Lenka měla o syna starost
„S manželem jsme si doma všímali toho, jak je Daniel po každém nákupu smutný, a často jsme mu vysvětlovali, že to není jeho chyba, ale chyba lidí, kteří mu ubližují. I tak ale náš syn neuměl ještě pochopit, že se nemusí kvůli takovým lidem trápit. Jednoho dne jsem jej opět musela vzít na nákupy s sebou a už v tu chvíli jsem měla strach, že se mu lidé budou opět posmívat. Tentokrát jsem se ale spletla a z nakupování jsem měla nakonec obrovskou radost.“ Lenka se sice bála, ale zbytečně, protože ji v obchodě mile překvapili zaměstnanci.
Daniel začal mít z nakupování radost
„Když jsme vešli do obchodu, ulevilo se mi, protože zde nebylo moc zákazníků. Jak jsme procházeli prodejnou, všimla jsem si několika podivných pohledů na mého syna, ale na ty už jsem byla zvyklá. Jakmile jsme dorazili k pokladně, byla jsem zaskočena. Mého syna fascinovaly odjakživa pokladny a skenery. Všimla si toho i pokladní a vzala mého syna, aby mu vše ukázala. Tento rozruch zaujal i majitele obchodu a šel se podívat, co se děje.“ Lenka začala být v tu chvíli nejistá a nevěděla, co se bude dít. I majitel obchodu ji ale mile překvapil.
„Bála jsem se, že pokladní dostane vynadáno a bude mít kvůli nám problém. Majitel obchodu se ale začal usmívat, když už z dálky viděl, o co se jedná, a jakmile k nám přišel, představil se. Následně si majitel i pokladní začali povídat s mým synem, a když zjistili, že má rád pokladny a zařízení, která jsou v obchodě, vzal ho majitel i do technické místnosti, kde byly kamery zachycující celou prodejnu.“ Tímto šťastným koncem Lenka dokončila své vyprávění a řekla, že její syn už nemá problémy chodit nakupovat do tohoto obchodu.