Cesta do Ankary se mění v ústavní krizi. Pavel připravil žalobu na vládu, rozhodnutí padne v červnu

8. dubna odeslal Pavel premiérovi Andreji Babišovi dopis, v němž oznámil, že se summitu chce zúčastnit „v čele delegace České republiky“. Odkázal se na článek 63 Ústavy, podle něhož prezident zastupuje stát navenek, i na praxi posledních tří let, kdy českou delegaci na summitech NATO vedl právě on: ve Vilniusu, ve Washingtonu i v Haagu. Vláda odpověděla jinak, než Hrad čekal. Premiér Babiš na tiskové konferenci po jednání kabinetu 13. dubna řekl, že delegaci má vést ten, kdo za českou obranu a zahraniční politiku odpovídá Poslanecké sněmovně. Tedy vláda. Dva výklady jedné ústavy, žádný autoritativní verdikt, a do summitu zbývá šest týdnů.

Dva články, dvě logiky

Jádro sporu se vejde do dvou ústavních ustanovení. Článek 63 odstavec 1 písmeno a) říká, že prezident „zastupuje stát navenek“. Článek 67 říká, že vláda je „vrcholným orgánem výkonné moci“. Háček je v odstavci 3 téhož článku 63: prezidentova rozhodnutí v této oblasti vyžadují spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena kabinetu a odpovědnost za ně nese vláda.

Ministr zahraničí Petr Macinka to přeložil do politické řeči jasně: zahraniční politiku určuje vláda, ne opozice, a summit není místem pro volební kampaň. Pavel naopak argumentuje tím, že summit NATO je formátem hlav států a vlád a že jeho účast není projevem politické opozice, ale výkonem ústavní pravomoci.

Ústavní právník Marek Antoš v rozhovoru pro Deník N upozornil, že Ústava nedává jednoznačnou odpověď. Obdobný otevřený spor mezi prezidentem a vládou o výkon kompetencí v zahraniční politice Ústavní soud dosud nikdy neřešil.

Co by žaloba znamenala v praxi

Pavel nemluví o ústavní žalobě v politickém smyslu slova. Mluví o návrhu na zahájení řízení v kompetenčním sporu podle článku 87 odstavce 1 písmene k) Ústavy a paragrafů 120 až 125 zákona o Ústavním soudu. Jde o řízení, v němž soud rozhodne, který státní orgán je příslušný vykonat spornou pravomoc, a může zrušit akt, jímž jedna strana kompetenci neoprávněně vykonala nebo popřela.

Klíčový detail: zákon nestanoví výslovnou lhůtu pro rozhodnutí. Summit se koná 7. až 8. července. Vláda má o delegaci rozhodnout 8. června. I kdyby Pavel žalobu podal okamžitě po vládním usnesení, verdikt Ústavního soudu před odletem do Ankary nelze předjímat. Spor by tak mohl pokračovat i po summitu, a právě to z něj dělá víc než jednorázovou roztržku.

Ústavní právníci Jan Kysela, Marek Antoš i Maxim Preuss se podle serveru Novinky.cz shodují, že žaloba je racionální procesní krok a že prezident může uspět. Žádný z nich ale netvrdí, že výsledek je předem jasný.

Tři roky praxe versus nová vláda

Kontext, který spor činí tak výbušným, je prostý. Pavel vedl českou delegaci na třech po sobě jdoucích summitech NATO: Vilnius 2023, Washington 2024, Haag 2025. Pokaždé jako hlava státu, pokaždé bez veřejného protestu tehdejší vlády. Navíc je bývalým předsedou Vojenského výboru NATO, tedy nejvyšší vojenské funkce v Alianci. Jeho osobní kapitál mezi spojenci je mimořádný.

Nová vláda Andreje Babiše tuto linii přerušuje. Podle ústavní právničky Marie Zámečníkové za tím stojí nejen odlišný výklad pravomocí, ale i širší napětí kolem obranných výdajů a problematické soužití Hradu s kabinetem, který nastoupil s jinou bezpečnostní rétorikou.

Jak to řeší jinde? Jednotný model neexistuje:

• Polsko – na summit v Haagu 2025 vyslalo prezidenta Dudu.
• Slovensko – na summit ve Vilniusu 2023 vyslalo prezidentku Čaputovou.
• Německo – na summit v Haagu 2025 zastupoval kancléř Merz.

Rozhoduje domácí ústavní uspořádání a politická dohoda. Otevřený konflikt mezi hlavou státu a vládou o místo v delegaci je výjimka, ne norma.

Precedent, který přesáhne Ankaru

Nejde jen o jedno křeslo u jednacího stolu v tureckém prezidentském komplexu. Pokud Ústavní soud spor přijme a rozhodne, jeho nález stanoví pravidla pro každý příští summit, zasedání OSN, bilaterální cestu i krizové jednání, na němž se Česko musí prezentovat jedním hlasem. Vláda by získala jasnou hranici, kam až může zajít při omezování prezidentské reprezentace. Prezident by získal, nebo ztratil, oporu pro svou roli na mezinárodních fórech.

A pokud by vláda prezidentovi odmítla poskytnout i vládní speciál, problém by podle právní analýzy serveru Česká justice nebyl jen logistický, ale i bezpečnostní a reputační. Hlava státu cestující na summit NATO komerčním letem by vysílala signál, který by spojenci těžko přehlédli.

8. červen je za jedenáct dní. Politická dohoda je stále možná, ale s každým veřejným výrokem obou stran se zužuje prostor, v němž by mohla vzniknout. Pokud vláda Pavla z delegace vyřadí, Ústavní soud dostane na stůl případ, jaký v české historii dosud neřešil.