Český herec přiznal boj s vážnou nemocí, během dvou měsíců zhubl 18 kilogramů

Ještě nedávno stál na jevišti, teď popsal dva měsíce, během nichž mu z těla zmizelo 18 kilogramů a s nimi i jistota, že jde jen o únavu. Tomáš Löbl, muzikálový zpěvák a herec, jehož diváci znají z inscenací jako Děti ráje, Bídníci nebo Dracula, veřejně přiznal, že se potýká s vážným onemocněním střev. Lékaři mu sdělili, že operace je nevyhnutelná. Přesnou diagnózu Löbl veřejně nepojmenoval a ani my ji pojmenovávat nebudeme. To, co je potvrzené, je ale samo o sobě dost závažné.

Číslo, které není výsledkem diety

Osmnáct kilogramů za dva měsíce nevypadá jako proměna, ale jako poplach. Takový úbytek váhy, který si člověk nevysvětlí změnou jídelníčku ani zvýšenou aktivitou, patří mezi příznaky, které britská NHS řadí mezi stavy vyžadující lékařské vyšetření. Mezi jejich možné příčiny výslovně uvádí zánětlivá střevní onemocnění. Löbl navíc popisuje, že mu dvakrát prasklo střevo a musel být hospitalizován. To není příběh o kilogramech, ale o těle, které vysílalo signál tak hlasitý, že ho nešlo přehlédnout.

Čtyřicet let, aktivní kariéra, a přesto

Střevní záněty se v Česku i jinde v Evropě nejčastěji diagnostikují lidem ve věku patnáct až pětatřicet let, jak uvádí České ILCO. Löblovi je čtyřicet, je pracovně aktivní a veřejně viditelný. A přesto ho nemoc dostihla. To je důležité zmínit, protože jedna z nejčastějších reakcí na takový příběh zní přibližně takto: Když je mladý a zdravý, nemůže to být tak vážné. Jenže právě tato onemocnění jsou zákeřná tím, že zasahují lidi v plné síle, uprostřed kariéry, bez varování. Česká gastroenterologická společnost odhaduje, že se s idiopatickými střevními záněty v Česku potýká přibližně 70 000 lidí, přičemž cílenou moderní léčbu dostává jen zlomek z těch, kteří by ji potřebovali.

Operace není selhání léčby, ale někdy její součást

Slovo „operace“ v kontextu střevního onemocnění zní dramaticky, ale není výjimečné. U závažných forem těchto chorob, kdy léky nestačí nebo kdy dojde ke komplikacím, je chirurgický zákrok standardní součástí péče. Potvrzují to jak NHS, tak americký Národní institut pro diabetes a trávicí a ledvinové nemoci. Löbl se tedy neocitl v situaci, která by byla medicínsky nevídaná, ale v situaci, která je pro část pacientů s tímto typem onemocnění reálnou součástí jejich cesty. Co je na jeho příběhu výjimečné, je ochota o tom mluvit veřejně, a to v době, kdy přesná diagnóza ani výsledek operace ještě nejsou veřejně potvrzeny.

Střevní záněty nejsou nemocí, o které se mluví nahlas. Přitom v Evropě s nimi žije odhadem 3,4 milionu lidí a téměř polovina z nich podle průzkumu organizace EFCCA v posledním roce kvůli nim chyběla v práci. Löblovo přiznání nic z toho nezmění samo o sobě, ale připomíná, že za číslem na váze může stát něco, co si zaslouží víc než odložení na to přejde.