Malá slečna se vyrovnala se ztrátou svého tatínka po svém. V průběhu pohřbu oslovila cizí ženu s labradorem a stali se z nich přátelé. Zdánlivě malé gesto mělo velkou váhu.
Malá dívka seděla před pohřebním ústavem a truchlila nad ztrátou svého otce. Její pozornost nečekaně upoutala kolemjdoucí žena. Následoval projev srdečné laskavosti. Jednou z největších bolestí, kterou může dítě zažít, je ztráta rodiče. Žádný mladý člověk by neměl vyrůstat bez své mámy, ani svého táty. Rodina, přátelé, a dokonce i cizí lidé mohou lidem nabídnout útěchu, když truchlí nad smrtí svých blízkých. I ta nejmenší gesta, jako je objetí nebo přátelský úsměv, nevyžadují velké úsilí, ale mohou mít významný význam.
Byli si velmi podobní
Šestiletá dívka z Arkansasu byla bezpochyby milovanou tatínkovou holčičkou. Rozkošná Raelynn Nast zbožňovala svého otce Daveyho. Tato dvojice spolu trávila spoustu času. Měli také mnoho podobností v chování a přístupu. Raelynnina maminka Lacey se podělila o vzpomínky: „Raelynn byla vždy nesmírně společenská a osobitá. To má po svém tátovi. Zdálo se, že kamkoli šel, vždycky si našel někoho, s kým si mohl popovídat.“ Maminka dodala, že holčička svého tátu respektovala.
Když Davey v roce 2021 zemřel v důsledku rakoviny tlustého střeva, jeho dcera pochopitelně truchlila. Ztráta ji zdrtila a Raelynnina matka uvedla, že emoce, které z její holčičky proudily, byly zničující. Raelynn se připravovala na poslední rozloučení s tatínkem v pohřebním ústavu McConnell a seděla na schodech kaple. Právě včas na osudové setkání s milým cizím člověkem. Emily Beinemanová běžela kolem pohřebního ústavu v doprovodu svého psa a překvapilo ji, když na ni zavolal tichý hlas.
Chtěla si pohladit labradora
Běžkyně vysvětlila, že ji Raelynn požádala o pohlazení štěněte, a ona souhlasila pod podmínkou souhlasu svých rodičů. Beinemanová neměla tušení o ztrátě holčičky, ale přesto jí projevila laskavost. Raelynn byla nadšená, že si může pohladit labradora jménem Blue, a řekla cizince, kde jsou její rodiče. Holčička se stydlivě usmála a řekla Beinemanové, že její maminka je uvnitř a tatínek zemřel. Důrazně dodala, že jsou na jeho pohřbu. Beinemanová byla zaskočena, a než stačila zareagovat, její pes se vydal k holčičce.
Vzpomněla si, že si Blue něžně sedl před Raelynn,která ho láskyplně objala kolem ramen a nechtěla jej pustit. Pak vyslovila Beinemanové nečekané pozvání, zeptala se jí, zda se chce seznámit s jejím otcem. Běžkyně nebyla na tuto příležitost oblečená, ale viděla, jak moc toto gesto pro holčičku znamená. Beinemanová pozvání přijala. Svěřila se, že všichni hosté na ni byli zvědaví a zajímalo je, odkud pochází. Překvapilo je také spojení mezi Raelynn a běžkyní. Rodina a přátelé byli z okamžitého přátelství mezi Beinemanovou a Raelynn zmateni.
Psi přinášejí lidem útěchu
Na otázku, jak se během tak krátké doby sblížily, měla holčička jednoduchou odpověď. „Svou laskavostí mi pomohla cítit se lépe.“ Gesto cizího člověka bylo sice malé, ale pro malou dívku významné. Lacey věřila, že setkání s Beinemanovou bylo vzkazem od dceřina otce. Vyjádřila se, že to byl Daveyho způsob, jak promluvit ke své dceři a ukázat jí, že na ně shora shlíží a pomáhá jim vyrovnat se s jeho odchodem. Psi jsou velkým zdrojem útěchy a jejich společnost dokáže rozjasnit každý pochmurný den.
Beinemanová měla podezření, že její pes, kterého láskyplně nazývala něžným obrem, vycítil, že Raelynn trpí, a obklopil ji láskou. Běžkyně dodala, že její pes vždy přinášel lidem útěchu. Děkovala také Bohu za to, že jim dopřál setkat se s Raelynn. Laskavost, ať už je jakkoli krátká nebo prostá, urazí dlouhou cestu. Beinemanová si našla chvilku, aby pomohla dívce, která bolestně truchlila po svém otci.
Co si myslíte o skutku běžkyně?