Premiér v pondělí ráno na kbelském letišti smetl čtyřbodovou výzvu ze stolu jedinou větou: „Nebudu je zvažovat.“ Pak nasedl do letadla do Izraele.
Mezi nedělním odpolednem, kdy se na Letné tísnilo podle organizátorů 350 až 450 tisíc lidí, a pondělním ránem 16. listopadu 2026 uplynulo sotva patnáct hodin. Andrej Babiš ten čas nevyužil k vyčkávání ani k diplomatickému lavírování. Před odletem z vojenského letiště v Kbelích novinářům řekl, že vláda poplatky za veřejnoprávní média zruší, „protože to má smysl“ a plní tím svůj program. Personální požadavky, odvolání Tomia Okamury z čela Sněmovny a odebrání resortu obrany SPD, odmítl stejně kategoricky. Rychlost a razantnost odpovědi měla jasný účel: nedovolit, aby ulice vstoupila do role partnera k jednání.
Co přesně Letná žádala
Oficiální výzva „UŽ NIKDY 4:36!“ obsahuje čtyři body, ne tři, jak se v prvních hodinách po demonstraci uvádělo:
- Stáhnout takzvaný Klempířův zákon o financování médií veřejné služby.
- Zahájit skutečný dialog s veřejností o budoucnosti ČT a ČRo.
- Omluvit se občanům a skoncovat se stylem vládnutí „narychlo, potmě a bez diskuse“, tedy s praxí nočních hlasování typu 4:36.
- Odvolat Okamuru z čela Sněmovny a odebrat SPD ministerstvo obrany.
Název výzvy odkazuje na říjnové hlasování, při němž koalice ANO, SPD a Motoristů protlačila novelu prvním čtením ve 4:36 ráno, aniž dostalo slovo 65 přihlášených řečníků. Podle návrhu by Česká televize dostávala 5,74 miliardy korun ročně, Český rozhlas 2,065 miliardy, dohromady zhruba o 1,4 miliardy méně než dnes. Valorizace má začít až v roce 2028 s limitem pět procent. Obě média ve svých oficiálních připomínkách varují, že návrh nesplňuje požadavek evropského Aktu o svobodě médií na předvídatelné a udržitelné financování.
Proč Babiš odpověděl tak rychle
Patnáct hodin mezi demonstrací a odmítnutím není náhoda. Politolog Lubomír Kopeček v rozhovoru pro Radiožurnál vysvětluje logiku: zájem ANO, SPD a Motoristů koalici spíš stmeluje a vláda nemá důvod uznávat Milion chvilek za rovnocenného partnera. Rychlá odpověď stabilizuje koaliční partnery a vysílá signál, že personální změny si ulice nevynutí.
Jenže signály, že tlak vláda přece jen registruje, existují. Babiš sám koncem října připustil, že veřejnoprávní média „nemusela být placena přímo z rozpočtu“. Ministr kultury Klempíř po videohovoru s eurokomisařem McGrathem začal zdůrazňovat, že financování musí být „dostatečné, stabilní a předvídatelné“, tedy přesně slovník EMFA, který dosud používala hlavně opozice. A koaliční strany v týdnu před Letnou projednávaly varianty financování před druhým čtením, aniž prozradily detaily. Zákon je zatím po prvním čtení; garanční výbor projednávání přerušil a další kolo je podle sněmovního systému možné nejdříve 24. prosince 2026.
Tlak tedy nepřinesl veřejný ústup, ale otevřel uvnitř koalice technickou revizi návrhu. To je víc, než co premiér přizná před kamerou na letištní ploše.
Co chystá Milion chvilek
Spolek po Letné nemlčí, ale jeho další kroky nejsou žádný tajný plán. Jsou veřejné, a jejich síla má spočívat v rozsahu a vytrvalosti, ne v momentu překvapení.
- 2. prosince 2026, 19:00, Švandovo divadlo: Veřejná debata, na kterou jsou pozváni zástupci kabinetu ANO, SPD a Motoristů.
- 2. prosince 2026, 16:36: Celorepubliková „výstraha“, koordinovaná akce v regionech přesně v čase, který se stal symbolem nočního hlasování.
- Podpisová výzva pokračuje na webu kampaně a sbírá podporu pro všechny čtyři body.
- Milionová síť organizuje místní skupiny a akce mimo Prahu; právě přenesení tlaku ke koaličním politikům a jejich voličům v regionech je to, co může vládě způsobit největší nepohodlí.
- Apel na opozici, aby do půl roku představila vlastní alternativu správy země.
Přímé parlamentní nebo právní nástroje spolek nemá. Ty leží u poslanců, Senátu, prezidenta a případně Ústavního soudu; ústavní stížnost přichází v úvahu až po dokončení celého legislativního procesu a vyhlášení zákona. Že ale parlamentní cesta není jen teorie, ukazuje leden 2026: pět opozičních klubů tehdy sebralo 92 podpisů pro zařazení bodu o odvolání Okamury na pořad schůze.
Letná 2019 versus Letná 2026
Srovnání s rokem 2019 je nevyhnutelné, a poučné. Obě tehdejší velké Letné měly podle vlastních čísel spolku kolem 300 tisíc účastníků. Aktuální demonstrace je podle organizátorů ještě větší. Policie vlastní odhad nezveřejnila.
Zásadní rozdíl je v obsahu. V roce 2019 šlo o Babišův střet zájmů a požadavek jeho demise spolu s odchodem ministryně Benešové. V listopadu 2026 je jádrem konkrétní legislativa, financování ČT a ČRo, a systémová kritika stylu vládnutí. Babišova reakce se ale překvapivě podobá: tehdy řekl, že je „skvělé, že Češi mohou svobodně vyjádřit svůj názor“, a požadavkům nevyhověl. Nyní je formulace ostřejší, ale struktura odpovědi totožná: respektuji právo protestovat, důvody nepovažuji za oprávněné, nic neměním.
V roce 2019 Letná vládu nezlomila. Otázka, kterou si Milion chvilek klade dnes, proto není, jestli dokáže svolat ještě víc lidí. Je to otázka, jestli dokáže statisícovou mobilizaci přetavit v trvalý, institucionálně čitelný tlak, který koaliční politiky dostihne i mimo Prahu a mimo jednorázový nedělní protest.
Kam se přesouvá těžiště
Eurokomisař McGrath výslovně říká, že EU nepředepisuje konkrétní model financování veřejnoprávních médií, ale trvá na transparentních kritériích a udržitelných zdrojích. Právě tady se otevírá prostor, ve kterém se bude rozhodovat. Ne na Letné, ne na kbelském letišti, ale ve sněmovních výborech, v připomínkových řízeních a v evropské korespondenci, která už běží.
Babiš odletěl do Izraele jednat o protiraketové obraně a ochraně dětí. Doma nechal koalici, která navenek drží linii, ale uvnitř hledá způsob, jak mediální zákon upravit tak, aby prošel druhým čtením bez další Letné. A Milion chvilek, který poprvé v historii překročil vlastní rekord z roku 2019, teď musí dokázat, že to nebyl vrchol, ale začátek.