Dojemný příběh o posledních dnech manželství, který vám otevře oči. Měl by ho znát každý, zabrání vám v životní chybě

Láska je nevypočitatelná a ne jednomu člověku zamíchala život tak, že se mu obrátil o 180 stupňů. Tento příběh poukazuje hlavně na to, jak důležité je si vážit každodenních maličkostí, jelikož jinak riskujete rozpad něčeho většího, co už nemusí jít vrátit zpátky.

Začalo to tou osudnou večeří

Vrátil jsem se domů z práce zrovna v momentě, kdy má žena podávala večeři. Vzal jsem ji za ruku a řekl: „Budeme si muset promluvit.“ Již v tu chvíli jsem v jejích očích zahlédl bolest, asi něco tušila. Najednou jsem nevěděl, jak otevřít pusu, ale muselo to jít ven. Nakonec jsem ta slova vyslovil. „Chci se rozvést,“ řekl jsem. Nejprve se netvářila nijak šokovaně, jednoduše se zeptala, co mě k tomu vede. Na to jsem jí ale odpověď nedokázal dát.

iZdroj fotografie: Freepik

Začala na mě řvát, že nejsem opravdový muž, když jí ani nedokážu říct pravdu. Tu noc jsme spolu již nemluvili a ona ji celou probrečela. Tady byly ty skryté emoce. Já jí prostě ale nedokázal říct, že už miluji Janu, svou kolegyni, nikoliv ji. Mrzelo mě to, ale nemohl jsem srdci poručit. Nastolil jsem jí, dle mého, štědrou rozvodovou smlouvu. Získala by dům, auto a 30 % mého majetku. Ona ji ovšem roztrhala.

Nestála o žádný majetek či peníze

Žena, která se mnou strávila deset let, se mi stala cizí. Všechna její energie a prostředky, co do našeho vztahu dala, přišly vniveč. Nakonec se rozbrečela, tentokrát přede mnou, a já pocítil úlevu. Rozvod se najednou stal více reálným, už to nebyla jen pouhá myšlenka. Druhý den jsem se vrátil pozdě a viděl ji, jak něco píše u stolu. Bylo mi to jedno, po náročném dni stráveném s Janou jsem se potřeboval pořádně vyspat.

iZdroj fotografie: Freepik

Během noci jsem se probudil a všiml si, že stále píše. Otočil jsem se na druhý bok a spal dál. Následujícího rána mi žena předala svůj dopis. Byly to podmínky pro rozvod. Nic po mě nechtěla, jen jeden měsíc, kdy se budeme chovat, že je vše normální. Důvodem byl syn, který měl teď ve škole období písemek, mělo už za měsíc skončit, a ona ho nechtěla stresovat. Druhou podmínkou bylo, abych ji každé ráno odnesl v náručí z ložnice do předsíně.

S podivným požadavkem jsem souhlasil

Myslel jsem si, že se zbláznila, ale pro klid v domě jsem se vším souhlasil. Ještě ten den jsem se s tím svěřil Janě a oba jsme se tomu zasmáli. „Stejně se tomu rozvodu nevyhne, tak nevím, co zkouší,“ řekla během veselé konverzace. První den to bylo zvláštní, náš syn za námi ovšem šel a tleskal. Líbilo se mu vidět, jak jeho otec nese mámu v náručí. Trochu mě to zabolelo, ale nedal jsem nic znát.

iZdroj fotografie: Freepik

Jemně mě poprosila, abych mu o rozvodu opravdu nic neřekl. Mírně naštvaně jsem ji položil a přikývl, to nošení byl od ní opravdu stupidní požadavek. Druhý den to už bylo o něco snadnější, a jakmile se ke mně naklonila, ucítil jsem její vůni. Uvědomil jsem si, že jsem se na ni dlouho pořádně nepodíval. Už nebyl mladá, na tvářích měla mírné vrásky a vlasy byly šedé. To byla daň za manželství se mnou?

Každým dnem to bylo jednodušší

Již čtvrtý den jsem pocítil jistou dávku intimity, která se mezi mnou a ženou dávno vytratila. Došlo mi, že to ona mi dala 10 let svého života. Pátý a šestý den se tento pocit stupňoval, nikomu jsem ovšem nic neřekl, ani Janě. Každým dnem byla lehčí, asi jsem za ten necelý měsíc tímto cvičením nabral nějaké svaly. Jednoho rána si vybírala, co si obleče, ale nic jí nesedělo. „Potřebuju nové oblečení,“ povzdechla si a mně v tu chvíli došlo, že nejsem silnější, ale ona hubenější.

iZdroj fotografie: Freepik

Nevědomky jsem natáhl ruku a pohladil ji po vlasech, když v tom přišel náš syn. „Tati, je čas odnést mámu,“ řekl s jiskřičkami v očích. Vidět otce nosit svou manželku se pro něj stalo důležitou součástí života. Moje žena mu pokynula rukou, aby přišel blíž, a pevně jej objala. Musel jsem se odvrátit, z toho pohledu jsem měl strach, že změním na celou situaci názor.

Přišel náš poslední společný den

Její paže tiše spočívaly na mém krku a já jsem najednou nebyl schopen udělat krok. Bylo to jako v den naší svatby, jen byla lehčí. O hodně lehčí. Řekl jsem jí, že mi ani nedošlo, jak moc nám v našich životech chyběla intimita. Jakmile jsem dojel do práce, vyskočil jsem z auta tak rychle, že jsem ani nezamknul dveře. Nedokázal jsem to. Musel jsem říct Janě, že rozvod nebude.

iZdroj fotografie: Freepik

Udiveně se na mě podívala a přiložila mi ruku k čelu, jestli nejsem nemocný. Svá slova jsem již pevnějším hlasem zopakoval. Následovalo prásknutí dveřmi a hlasitý pláč. Již druhá žena, které jsem způsobil slzy. Já si ale uvědomil, že od chvíle, co jsem vzal svou ženu do náruče na svatbě, jsem ji takto měl nosit každý den, až do smrti. Moje manželství se stalo nudným, protože jsem neuměl docenit malé detaily, ne proto, že bych ji přestal milovat.

Chtěl jsem vše spravit, ale bylo pozdě

Ještě v práci jsem si nechal na dovoz objednat květiny a prodavačce řekl, aby na lístek napsala „Každé ráno tě vezmu do své náruče, dokud nás smrt nerozdělí.“. Domů jsem se dostal až pozdě v noci, nervózně jsem držel kytici a v hlavě si přehrával, co všechno jí musím říct. S úsměvem na tváři jsem vyběhl nahoru, tam jsem ale zjistil, že už je pozdě.

iZdroj fotografie: Freepik

Ležela na naší posteli, mrtvá. Moc si ze zbytku dne nepamatuju, ale lékaři mi následně sdělili, že již dlouho bojovala s rakovinou. Kvůli svému románku s Janou jsem si ničeho nevšiml, nebyl jsem tu pro ni, když mě nejvíce potřebovala. Věděla, že brzy zemře, ale nechtěla, aby měl syn špatnou představu o tom, jak se jeho vlastní otec zachoval ke své umírající ženě.

iZdroj fotografie: Freepik

Jen díky ní budu pro své dítě správným a milujícím manželem. Došlo mi, že to malé detaily a vděk nás dělají v životě opravdu šťastnými. Ne auto, ani dům a ani velikost vašeho bankovního konta. Dnes je to již několik let a já na svou životní lásku nikdy nezapomenu. Snažím se teď ostatním lidem ukázat, jak důležité je, aby si vážili času, co mají se svým partnerem, a aby si ho nikdy nepřestali cenit.

Zdroj: Transparency