Umírající děti nepláčou. S úsměvem na rtech říkají něco, co bychom nejspíš nečekali

Jde o téma, o kterém se nám mluví opravdu nelehce. Ovšem čas od času je třeba ho otevřít a podívat se na něj očima těch, jichž se nejvíce týká. A právě to udělala doktorka Alastair McAlpinová, pracující na dětském oddělení. Stará se o malé pacienty s těmi nejhoršími onemocněními, z nichž mnozí svůj boj nezvládnou. A o čem tyto děti před smrtí mluví?

Umírající děti se s koncem života vyrovnávají lehce

Nestěžují si ani nepláčou. Bývají veselé do posledního okamžiku. Právě tak to doktorka Alastair McAlpinová popisuje. Snaží se tak zejména neublížit rodičům, pro které je celá situace už tak velmi náročná. Děti to instinktivně vnímají a přizpůsobují se tomu. Pokud mluví o tom, co je trápí, tak spíše s personálem.

iZdroj fotografie: Piqsels

Obvykle si dělají starost o maminku a o tatínka. Čas strávený s rodinou je pro ně zároveň velmi důležitý, čemuž se hospicy snaží vyjít vstříc. Nevzpomínají na to, jak na ně rodiče někdy křičeli, ale spíš na to, jak báječné je objetí od jejich sestry nebo jak se s nimi sourozenec podělil o své oblíbené jídlo.

Často mluví také o tom, co jim bude po smrti chybět

Pokud mají tyto děti svého oblíbeného mazlíčka, často mluví o něm. Říkají, že jim bude chybět, ale zároveň doufají, že se s ním později zase shledají. Kladou rodičům na srdce, aby se o něj dobře starali. Chtějí, aby nebyl smutný. To je pro ně v posledních okamžicích života obzvláště důležité.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Větší děti často unikají do světa fantazie

Mají své oblíbeném příběhy a chtějí, aby jim je rodiče četli stále dokola. Snadno se do nich vžijí a uniknou do svého oblíbeného světa. Tvrdí například, že jim Harry Potter pomůže zahnat bolest nebo že se neohrožený Batman postará o jejich strach. Rodiče i personál na tuto hru často přistupují, což dětem opět pomáhá usnadnit situaci.

Vzpomínají na své nejkrásnější zážitky nebo dárky

A pokud se tito malí pacienti snaží na něco upamatovat, bývají to jen ty hezké a pozitivní věci. Nevzpomenou si na hroznou bouřku, ale na to, jak je maminka objímala a chránila před hromy. A radost jim udělají i drobnosti, třeba drobné nesnáze kamaráda ve vedlejší posteli, kterému kupříkladu upadlo pití nebo jídlo.

iZdroj fotografie: Pxfuel

Pokud to jen trochu jde, je dobré je nechat mluvit. Poslechnout si, co mají na srdci, jakkoliv nám to v tomto okamžiku možná nepřijde důležité. Pro ně to totiž důležité je. Nevadí, že nějaký zážitek rozebírají stále dokola. Pomáhá jim to. Nechtějí myslet na to, že umírají, ale na to, co na tomto světě zažili. A právě to bychom jim měli dopřát ze všeho nejvíce.

Zdroj: Mirror