Polární vír se má letos rozpadnout rekordně brzy. Meteorologové varují, do střední Evropy pak vtrhne arktický vzduch

Když se v předpovědních diskuzích objeví slovo „polární vír“, čtenářská představivost okamžitě kreslí obraz ledového vzduchu valícího se z Arktidy přímo na střední Evropu. Mechanismus, který za tím stojí, je reálný a dobře zdokumentovaný. Jenže mezi „zvýšenou pravděpodobností mrazivých epizod“ a „jistotou, že v konkrétním týdnu udeří arktická vlna“ leží propast, kterou sezonní výhledy nedokážou překlenout. Zpětný pohled na zimu 2025/2026 to ukazuje názorně.

Co je stratosférický polární vír a proč na něm záleží

Stratosférický polární vír není tornádo ani bouře. Je to mohutný prstenec západních větrů, který se každou zimu formuje nad Arktidou ve výšce zhruba 10 až 50 kilometrů. Drží studený vzduch pohromadě nad pólem a funguje jako jakási atmosférická ohrádka. Dokud je silný, proudění nad severní polokoulí zůstává relativně zonální, tedy rovnoběžkové, a mírné šířky si užívají klidnější zimu.

Problém nastane, když do víru zespodu narazí velké planetární vlny, Rossbyho vlny zesilované kontrastem mezi pevninou a oceánem. Vír se zdeformuje, posune, nebo dokonce rozštěpí. Stratosféra se přitom paradoxně prudce oteplí, odtud termín „náhlé stratosférické oteplení“ (SSW). A tady začíná řetězec, který může ovlivnit počasí u země: oslabený vír mění proudění jet streamu, zvyšuje šanci na atmosférické blokace nad severním Atlantikem a otevírá cestu studenému vzduchu do Evropy. Podle Met Office se povrchové dopady typicky projeví až s odstupem několika týdnů.

Důležitá poznámka: ne každý mrazivý vpád v Evropě je důsledkem rozpadu víru. NOAA výslovně upozorňuje, že řada studených epizod souvisí „jen“ s meandry troposférického jet streamu, bez jakéhokoli stratosférického spouštěče.

Rekordně brzy? Co říkají data

Obvyklý finální rozpad severního polárního víru nastává na přelomu března a dubna. NOAA uvádí medián 12. dubna, NASA popisuje běžné okno jako „pozdní březen nebo začátek dubna“. Nejčasnější doložený finální kolaps v záznamu NOAA spadá na 5. března 2016.

Pro zimu 2025/2026 se nám v rešerši nepodařilo dohledat primární oficiální zdroj velké meteorologické služby, který by jednoznačně tvrdil „rekordně brzký rozpad na přelomu ledna a února“. Veřejně dostupná reanalýzová databáze polarvortex.earth klade hlavní major warming až na 4. března 2026, tedy o měsíc později, než naznačovaly některé specializované interpretace, a den před rekordem z roku 2016.

Proč taková odchylka? Protože spolehlivost předpovědi SSW dramaticky klesá s předstihem. Recenzovaná studie v Weather and Climate Dynamics stanovuje limit předpověditelnosti na zhruba jeden až dva týdny. Při dvoutýdenním předstihu trefí datum události méně než polovina ansámblových členů modelu. Měsíce dopředu lze podle NOAA mluvit jen o pravděpodobnosti narušení víru v dané zimě, ne o konkrétním datu.

Jak to dopadlo v Česku

Únor 2026 v Česku skutečně přinesl mrazivé epizody. Podle měsíční zprávy ČHMÚ patřily k nejchladnějším dnům 1., 15., 16. a 20. února. Nejnižší teplota ve standardní síti dosáhla −21,0 °C dne 19. února na stanici Kořenov-Jizerka; mimo standardní síť tam padlo −22,6 °C. Ve druhé únorové dekádě ČHMÚ evidoval nejprve ledovku a náledí, následně silný mráz při přílivu arktického vzduchu.

Jenže celkový únorový průměr činil 1,3 °C, tedy o 1,7 °C nad normálem 1991–2020. A celá zima?

• Prosinec 2025: teplejší než normál
• Leden 2026: podnormální (−1,5 °C vůči normálu), s absolutním minimem −30,6 °C na Kvildě-Perle
• Únor 2026: nadnormální
• Zima celkem: průměr −0,2 °C, tedy o 0,5 °C nad normálem 1991–2020

Zima 2025/2026 byla v Česku jako celek nadprůměrně teplá. Krátké, ostré mrazové epizody se střídaly s výrazně mírnějšími obdobími. Kdo čekal měsíce tuhých mrazů, nedočkal se.

Proč je rozdíl mezi „vyšší šancí“ a „jistotou“ zásadní

Srovnání se zimou 2021 je poučné. Tehdy začal major SSW už 5. ledna. Média psala o nadcházející vlně mrazů v Evropě. Pozdější vědecké vyhodnocení publikované v knihovně NOAA ale konstatovalo, že povrchové dopady lednového SSW 2021 byly omezenější, než se často tvrdilo. Stratosférický signál se ne vždy propíše do synoptiky u země tak, jak naznačují zjednodušená schémata.

Pro domácnosti a řidiče z toho plyne praktický závěr: samotná zpráva o oslabení polárního víru ještě není důvod měnit plány. Akční hodnota vzniká teprve ve chvíli, kdy se v horizontu sedmi až čtrnácti dnů začnou shodovat numerické modely a ČHMÚ vydá konkrétní výstrahy. Do té doby jde o zvýšenou šanci, ne o jistotu.

Co z toho vyplývá pro příští zimy

Otázka, zda klimatická změna vede k častějšímu narušování polárního víru, zůstává otevřená. Autoritativní přehledy uvádějí, že dlouhodobý trend v počtu SSW událostí pozorován nebyl a modely se rozcházejí v tom, zda oteplování a úbytek arktického ledu povedou spíš ke slabšímu, nebo naopak silnějšímu víru.

Jisté je něco jiného: mechanismus „oslabený vír → vyšší riziko mrazivých epizod v Evropě“ funguje. Ale funguje jako pravděpodobnostní zvýšení, ne jako deterministický spínač. Zima 2025/2026 to potvrdila: mrazy přišly, byly místy ostré, ale sezona jako celek skončila nad normálem. Příště, až se v titulcích objeví polární vír, stojí za to sledovat spíš střednědobé výhledy ČHMÚ než sezonní spekulace o přesném datu kolapsu.