Kvůli zákazníkům musí obchody vyhazovat tuny jídla. Prodavačka popsala, co lidé dělají s potravinami mezi regály

Pavla Drobná pracuje jako prodavačka v českém supermarketu a při každém úklidu nachází totéž: rozprsklé jogurty za šampony, rozmražené kuřecí maso vedle sušenek, balené zboží zakopnuté pod spodní polici. Nejde o ojedinělé kuriozity. Jde o rutinu, která se opakuje den co den a mění bezpečné potraviny v neprodejný odpad. Podobné zkušenosti sdílela na Facebooku i dlouholetá prodavačka ze slovenské Žiliny, jejíž příspěvek na stránce Nekŕmte nás odpadom obletěl sociální sítě a popsal prakticky identické scény: maso mezi pracími prášky, otevřené jogurty se lžičkou zabodnutou do víčka, napůl vypité nápoje odložené za konzervy. Problém nezná hranice.

Pět scén, které se opakují každý den

Prodavačky z různých prodejen popisují stále stejný repertoár:

• Maso a mléčné výrobky mimo chlad. Zákazník si rozmyslí nákup a balení kuřecích steaků odloží mezi drogerii. Nikdo neví, jak dlouho tam leželo.
• Otevřené jogurty a ochutnávání. Stržené víčko, lžička, pár soust, zbytek zůstane v regálu.
• Mačkané a shazované ovoce. Avokáda promačkaná prsty, nektarinky na zemi. Co spadne, už se neprodá.
• Pečivo z kráječe rozsypané po podlaze. Rozdrobený chléb, který zákazník nedokrájel, ale ani neuklidil.
• Zboží schované pod regály. Při týdenním úklidu personál vytahuje desítky kusů, od čokolád po konzervy, zastrčených do mezer, kam běžný pohled nedosáhne.

Každá z těchto scén má společného jmenovatele: jediné gesto zákazníka změní prodejný kus na neprodejný. A u chlazených potravin je ten přechod nevratný.

Proč jogurt mimo lednici už nejde vrátit do prodeje

Klíčový pojem je teplotní řetězec. Maso, ryby, mleté výrobky, šunky, lahůdky, hotová chlazená jídla, zákusky se šlehačkou, mléčné výrobky a mražený sortiment, to všechno vyžaduje nepřerušené chlazení. Jakmile personál najde balení jogurtu mezi aviváží, netuší, jestli tam leží pět minut, nebo dvě hodiny. A právě ta neznámá doba rozhoduje. Obchod si nemůže dovolit vrátit takový kus zpět do chladicího boxu a prodat ho dalšímu zákazníkovi. Riziko je příliš vysoké, odpovědnost příliš jasná.

Podle Státní zemědělské a potravinářské inspekce by ani sami zákazníci neměli kupovat potraviny s poškozeným obalem, nafouklé mléčné výrobky nebo mražené zboží se změněným tvarem a velkým množstvím námrazy. Pokud v regálu narazíte na maso či jogurt mimo chladicí box, správný postup není vrátit ho sami, ale upozornit zaměstnance, který rozhodne, co s ním dál.

Kolik jídla končí v koši, a kolik kvůli zákazníkům

Podle dat Ministerstva zemědělství vyprodukoval český maloobchod a další distribuce za rok 2023 celkem 68 701 tun potravinového odpadu. V přepočtu na obyvatele to vychází na 6 kilogramů, méně než unijní průměr 10 kilogramů. Jenže veřejná statistika příčiny nerozkládá. Metodika Ministerstva životního prostředí třídí odpad podle fáze potravinového řetězce, ne podle toho, jestli jogurt vyhodil obchod kvůli expiraci, špatné logistice, nebo proto, že ho zákazník otevřel a nechal mezi regály.

Pro představu o měřítku jednoho řetězce: Tesco ČR ve svém reportu za finanční rok 2024/25 uvádí celkový potravinový odpad 2 463 tun ve 184 prodejnách. Zároveň ale 1 918 tun přebytků darovalo lidem prostřednictvím potravinových bank a charitativních organizací. Albert drží podíl neprodaných potravin kolem jednoho procenta z celkového objemu a v roce 2023 poslal do potravinových bank 3 475 tun jídla. Zboží blížící se datu spotřeby se dá zlevnit; Albert nabízí 30% slevy, u pečiva až 50 %. Zákazníkem poškozený nebo teplotně kompromitovaný kus ale zachránit nejde. Ten míří rovnou do odpadu.

Proč to lidé dělají, a co jim hrozí

Motivace jsou překvapivě prozaické. Výzkum Technické univerzity v Mnichově ukázal, že zákazníci systematicky sahají po kusech s delším datem spotřeby a starší kusy nechávají v regálu, čímž zvyšují pravděpodobnost, že expirují neprodané. Portugalská studie chování u chladicích regálů zjistila, že 33,8 % respondentů bere zboží zezadu právě kvůli delší trvanlivosti a 26,5 % kvůli domněnce, že tam je nižší teplota. K tomu se přidává impulzivní rozmyšlení nákupu, lenost vrátit výrobek na správné místo a fenomén „schovávání“, kdy si zákazník zboží zastrčí, aby si pro něj přišel později.

Řetězce reagují kombinací opatření. Penny instaluje příčky ve spodní části regálů proti zapadání zboží, dm používá záslepky a pravidelné kontroly. Albert i Penny provozují kamerové systémy na prodejnách. Personál průběžně kontroluje regály a vyřazuje problematické kusy. Při velkém provozu ale nemůže uhlídat všechno okamžitě.

A právní rovina? Podle zákona o některých přestupcích může úmyslné poškození cizí věci nebo přisvojení si cizí věci znamenat pokutu až 50 tisíc korun, při opakování až 70 tisíc. Každý případ se posuzuje individuálně, záleží na tom, jestli šlo o poškození, konzumaci bez zaplacení, nebo jinou formu škody. Praxe ale ukazuje, že k postihu dochází výjimečně. Kamera zachytí, prodavačka uklidí, jogurt skončí v kontejneru.

Co může udělat každý z nás

Prodavačka Drobná má jednoduchou radu: když si nákup rozmyslíte, předejte výrobek u pokladny nebo kterémukoli zaměstnanci. Trvá to pět sekund. A pokud v regálu najdete maso či mléčný výrobek, který tam zjevně nepatří, nevracejte ho sami do chladicího boxu, upozorněte personál, který posoudí, jestli je ještě bezpečný.

iZdroj fotografie: Foto: Realeklas – CC BY SA 4.0

Těch 68 701 tun ročně není jen číslo v tabulce ministerstva. Je to součet tisíců drobných rozhodnutí, některých nevyhnutelných, jiných úplně zbytečných. Balení kuřecích steaků odložené vedle pracího prášku nikoho nenakrmí. Ale někoho stálo práci, energii a peníze, které nakonec zaplatí všichni u pokladny.