Polární vír se má rozpadnout o měsíc dříve než obvykle. Meteorolog popsal, co to může znamenat pro zimu v Česku

14. listopadu 2025 zveřejnil meteorolog Michal Žák na webu ČT24 analýzu, která vzbudila pozornost. Modely Evropského centra pro střednědobé předpovědi počasí ukazovaly, že kompaktní pás silných západních větrů nad Arktidou, stratosférický polární vír, by mohl výrazně zeslábnout už v poslední listopadové dekádě. Obvykle přitom první podobný kolaps přichází až ve druhé polovině prosince nebo na začátku ledna. Posun o zhruba měsíc je meteorologicky výjimečné načasování. Ale co to skutečně znamená pro české počasí?

Co je polární vír a proč na něm záleží

Stratosférický polární vír si lze představit jako obrovský trychtýř studeného vzduchu a silného proudění, který se v zimních měsících usadí nad Arktidou ve výškách zhruba 10 až 50 kilometrů. Dokud je kompaktní a silný, drží arktický mráz „zamčený“ na severu. Jakmile ale do stratosféry proniknou velké vlny energie z nižších vrstev atmosféry, vír zeslábne, posune se mimo pól, nebo se rozštěpí na dvě i více jader.

Tomuto procesu se odborně říká náhlé stratosférické oteplení (anglicky sudden stratospheric warming, zkráceně SSW). Vzduch ve stratosféře se při sestupu a kompresi během několika dnů ohřeje i o desítky stupňů. Podle NOAA se podobná výrazná narušení vyskytují v průměru zhruba ob rok. Výjimečné na podzimním signálu 2025 nebylo tedy to, že k narušení dojde, ale kdy: konec listopadu je blízko rekordně raným případům v historických záznamech.

Proč „rozpad“ neznamená automaticky tuhou zimu

Média často zkratkovitě spojují rozpad polárního víru s mrazivou zimou. Mechanismus je ale složitější a hlavně pomalejší. Změna ve stratosféře se musí nejprve „propsat“ dolů do troposféry, kde se formuje počasí, které skutečně zažíváme. Podle Met Office může tento sestupný vliv trvat od několika dnů po několik týdnů. Teprve pak se může rozvlnit polární jet stream, vytvořit se atmosférická blokáda nad Atlantikem a otevřít se cesta studenému arktickému vzduchu směrem na jih.

Jenže kam přesně ten vzduch zamíří, závisí na aktuální konfiguraci tlakových útvarů. Analýza 42 velkých SSW událostí od roku 1958 do roku 2023, kterou publikovala NOAA, ukazuje jasný vzorec: nejsilnější ochlazení po narušení víru se průměrně projevuje v severní Evropě, Skandinávii a severní Asii. Pro střední Evropu je signál výrazně slabší a proměnlivější. Některé SSW události přinesly do Česka mrazivé týdny, jiné prošly téměř bez povšimnutí.

Co říkal výhled pro Česko

Žák v listopadu 2025 výslovně upozorňoval, že pro Evropu jsou dopady méně zřejmé než pro Severní Ameriku. Pro sever kontinentu a Britské ostrovy zmiňoval pravděpodobné mírné ochlazení, ale pro střední a jižní Evropu včetně Česka považoval situaci za nejistou. Dlouhodobé výhledy tehdy stále spíše favorizovaly nadprůměrně teplý prosinec.

Met Office ve své operativní analýze z 26. listopadu 2025 hodnotil tehdejší epizodu spíše jako menší událost s omezeným bezprostředním dopadem při zemi. Správné rámování pro Česko tedy nebylo „potvrzená tuhá zima“, nýbrž „vyšší šance na zimní výkyv v následujících týdnech“. Rozdíl mezi těmito dvěma formulacemi je zásadní, a právě v něm se láme důvěryhodnost jakékoli předpovědi na sezónním horizontu.

Jak daleko dopředu se dá víru věřit

Subsezónní předpovědi Evropského centra pro střednědobé předpovědi sahají do 46 dnů, sezónní pak na několik měsíců dopředu. Obojí ale funguje jako ansámblový rozptyl možností, ukazují rozsah pravděpodobných podmínek, nikoli pevný kalendář mrazů. Jednotlivou SSW událost dokážou modely spolehlivěji zachytit zhruba jeden až dva týdny předem. Na měsíčním horizontu jde vždy jen o statistický odhad rizika.

Pro srovnání: předchozí zima 2024/2025 byla z pohledu polárního víru opačný případ. NOAA ji popisuje jako sezonu s mimořádně silným vírem po většinu zimy, přičemž k velkému narušení došlo až 9. března 2025, šlo pravděpodobně o druhý nejčasnější jarní rozpad od roku 1958. Kontrast s podzimním signálem pro zimu 2025/2026 nemohl být ostřejší: jedna zima s vírem jako ze žuly až do března, druhá s prvními trhlinami už v listopadu.

Jak to nakonec dopadlo

Podle hodnocení ČHMÚ skončila zima 2025/2026 v Česku jako teplotně nadprůměrná, průměrná teplota dosáhla −0,2 °C, tedy o půl stupně nad normálem období 1991–2020. Srážkově šlo o chudou zimu, pouhých 68 % normálu, byť se v lednu v některých nížinách držela delší sněhová pokrývka. Časné narušení polárního víru se tedy do celkového charakteru české zimy výrazně nepropsalo.

Právě to je poučení, které stojí za zapamatování. Stratosférický signál zvyšuje pravděpodobnost chladných epizod, ale mezi stratosférou a českou kotlinou leží tisíce kilometrů atmosféry, ve kterých se může stát cokoli. Až se příště objeví zpráva o rozpadu polárního víru, stačí si položit jednu otázku: kudy přesně povede cesta studeného vzduchu, a jestli vůbec zamíří k nám.