ANO před rokem přesvědčivě vyhrálo sněmovní volby. Teď v Senátu nezískalo ani mandát a důvod je prostý

Říjen 2025: hnutí ANO bere ve sněmovních volbách 34,51 % hlasů, obsazuje 80 křesel a Andrej Babiš sestavuje vládu. Říjen 2026: v senátních volbách jeho kandidáti propadají jeden po druhém, klub ANO v Senátu klesá z patnácti na čtrnáct členů a horní komora zůstává pevně v rukou opozice. Mezi oběma výsledky leží pouhých dvanáct měsíců, a přesto propastný rozdíl v tom, jak volební systém funguje.

Dva světy jednoho hnutí

Sněmovní volby jsou poměrné. Stačí překročit pětiprocentní hranici a každý hlas se počítá do celkového koláče mandátů. ANO v tomto prostředí exceluje: silná značka, celostátní kampaň, jeden lídr. Senát je jiná disciplína. Sedmadvacet jednomandátových obvodů, dvoukolový většinový systém, kde ve finále stojí dva lidé proti sobě. A právě souboj jeden na jednoho ANO dlouhodobě nesvědčí.

V prvním kole letošních senátních voleb hnutí ještě vypadalo konkurenceschopně: třináct jeho kandidátů postoupilo do druhého kola. Jenže tam se proti každému z nich spojily hlasy ostatních stran. Účast ve druhém kole dosáhla 21,12 %, což je paradoxně víc než v roce 2024, kdy činila 17,54 %. Vyšší účast tentokrát pracovala proti ANO: k urnám přišli ti, kdo chtěli vládní kandidáty zastavit.

Senát, který Babiš zpochybňoval

Část vysvětlení leží v samotném postoji premiéra k horní komoře. Babiš Senát opakovaně označoval za zbytečnou instituci. Těžko pak čekat, že jeho voliči budou v sobotu odpoledne stát frontu u volební místnosti, aby bránili něco, co jejich lídr roky bagatelizoval. Analýza ČT24 připomíná, že i v minulých cyklech ANO v Senátu sbíralo mandáty spíš po jednotkách: v roce 2020 jediný v Karviné, v roce 2024 sedm. Letošní nula je ale bezprecedentní.

Na druhé straně opozice přesně věděla, co dělá. ODS si udržela nejsilnější senátorský klub, STAN drží osmnáct křesel, KDU-ČSL dvanáct. Rámec kampaně byl jednoduchý: Senát jako poslední brzda vlády. A fungoval.

Komentářový rámec: vyděsil Babiš vlastní voliče?

Veronika Vrecionová v komentáři pro FORUM 24 nabídla ostřejší čtení: problémem Babiše prý nejsou nesplněné sliby, ale důsledky těch splněných. Část voličů se podle ní začíná znepokojovat reálnými dopady vládní politiky, a to ve třech okruzích:

• Bezpečnost: Babiš v lednu 2026 oznámil, že česká muniční iniciativa může pokračovat jen za peníze jiných států. Česko si ponechává roli koordinátora, ale couvá od spolufinancování.
• Střet zájmů: Evropská komise už v roce 2022 uplatnila vůči Česku finanční opravu 3,3 milionu eur v souvislosti s dotacemi pro Agrofert. Téma v evropských institucích nezhaslo.
• Státní správa: Sněmovní většina ANO prosadila nahrazení služebního zákona novým zákonem o státních zaměstnancích. Kritici mluví o oslabení nezávislosti úřednického aparátu.

Vrecionová je opoziční komentátorka a její text je hodnotící, ne analytický. Tvrdá data masový odliv voličů ANO k jiným stranám nedokazují. Spíš ukazují na kombinaci demobilizace vlastního tábora a cílené mobilizace protivládních voličů.

Co to znamená pro Babišovu vládu

Praktický dopad je okamžitý: Senát zůstává protiváhou. Může vracet zákony, zdržovat legislativní proces a u ústavních změn představuje tvrdou pojistku, kterou ANO bez spojenců nepřekoná. Symbolický dopad je možná důležitější. Rok po přesvědčivém sněmovním vítězství přichází výsledek, který říká: v souboji jeden na jednoho, kde se soupeři spojí, ANO prohrává. Všude.

Varování, ne rozsudek

Senátní debakl ale není automatickou předpovědí sněmovních voleb 2029. Oba typy hlasování testují odlišné věci: poměrný systém odměňuje celostátní sílu značky, většinový systém odměňuje lokální zakořenění a schopnost oslovit i voliče mimo vlastní jádro. ANO zvládá první, ve druhém selhává.

Bez čerstvých průzkumů a povolebních sociologických dat je bezpečnější mluvit o varovném signálu než o zlomu. Jedno je ale jisté: nulový senátní výsledek rok po sněmovním triumfu je politická cena, kterou Babiš dosud nemusel platit.