Vakcína neexistuje: Nebezpečný virus má v Evropě téměř 1 900 nakažených a první oběti

Belgie nikdy předtím nehlásila lidské úmrtí spojené se západonilskou horečkou. Teď má čtrnáct potvrzených nákaz a dvě oběti z rizikové skupiny, a to v zemi, kde byl virus u ptáků poprvé zachycen teprve vloni. Případ Vlámska není izolovaný. Je součástí sezony, která se podle Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) řadí mezi nejsilnější v historii a která poprvé masivně zasáhla i severní části kontinentu.

Čísla, která rostou každý týden

K 7. říjnu 2026 evidovalo ECDC v Evropě 1 855 lokálně získaných lidských případů západonilské horečky v 18 zemích. O týden později, k 14. říjnu, už to bylo 1 926 případů v 19 zemích, nově se na seznamu objevilo Slovinsko.

Nejvíc zasažené země k 7. říjnu:

• Itálie – 748 případů
• Řecko – 445
• Francie – 144
• Španělsko – 139
• Rumunsko – 117
• Severní Makedonie – 70
• Nizozemsko – 59
• Srbsko – 57

Pro srovnání: celá sezona 2023 skončila na 709 případech, sezona 2022 na 1 339. Letošní čísla se už blíží rekordnímu roku 2018, kdy Evropa zaznamenala 2 083 nakažených. Desetiletý průměr pro stejné období v rámci EU a Evropského hospodářského prostoru přitom činí 693 případů. Letošek ho překonal téměř 2,5krát.

Proč vakcína stále chybí

Pro koně vakcíny proti západonilskému viru v EU existují a běžně se používají. Pro lidi ne. Žádný kandidát dosud nepřekročil druhou fázi klinického testování, přestože výzkum běží přes dvacet let.

Bariéry jsou hned tři. Za prvé bezpečnostní: u příbuzných flavivirů hrozí takzvané zesílení infekce závislé na protilátkách, kdy protilátky z vakcíny paradoxně zhorší průběh jiné infekce. Za druhé metodické: ohniska západonilské horečky jsou sezónní a nepravidelná, takže je extrémně obtížné navrhnout dostatečně velkou účinnostní studii. A za třetí ekonomické: většina nakažených nemá žádné příznaky, cílová populace pro vakcínu je relativně úzká a farmaceutické firmy v ní nevidí dostatečnou návratnost.

V roce 2024 proběhlo specializované jednání odborníků o dalších krocích, od lepších zvířecích modelů po hledání partnerství pro registraci. Vakcína se vyvíjí, ale blízko trhu zatím není.

Virus míří na sever

Západonilská horečka patřila v Evropě tradičně k jihu a jihovýchodu: Itálie, Řecko, Rumunsko, Srbsko. Sezona 2026 tento vzorec narušila. ECDC ve své tiskové zprávě z 15. října výslovně mluví o šíření do nových severnějších oblastí a jako příklady uvádí Belgii a Nizozemsko.

V Belgii šlo o vůbec první domácí lidské nákazy v historii země. Nizozemsko hlásilo 59 případů. Obě země leží výrazně severněji než tradiční ohniska. Příčiny jsou podle ECDC i WHO známé: teplejší a delší léta dávají komárům více času a většího prostoru, mění se migrace ptáků, kteří virus roznášejí, a krajina v řadě oblastí nabízí komárům ideální líhniště.

Pro Česko zatím ECDC k polovině října 2026 nehlásí žádný lokálně získaný lidský případ. Virus ale na českém území není neznámý, v minulých letech byl zachycen u komárů na jižní Moravě i v jižních Čechách. Český Státní zdravotní ústav upozorňuje, že riziko nákazy na území ČR nelze vyloučit a může růst.

Co virus dělá a jak se chránit

Virus západonilské horečky je RNA virus z rodu Flavivirus, příbuzný viru japonské encefalitidy. Na člověka se přenáší bodnutím infikovaného komára, který se předtím nakazil od ptáků. Mezi lidmi se běžným kontaktem nešíří.

Podle WHO proběhne 70–80 % infekcí zcela bez příznaků. Asi pětina nakažených zažije mírný průběh: horečku, bolest hlavy a svalů, únavu, někdy vyrážku. Nebezpečný je zhruba jeden případ ze 150: těžké postižení centrálního nervového systému s vysokou horečkou, ztuhlým krkem, dezorientací, křečemi nebo ochrnutím. Smrtnost v této skupině dosahuje podle SZÚ až 17 %. Nejvíc ohroženi jsou senioři a lidé s oslabenou imunitou. Specifická léčba neexistuje.

Ochrana stojí výhradně na prevenci:

• Repelent s účinnou látkou před pobytem venku, zejména za soumraku a v noci
• Dlouhé rukávy a nohavice z volného materiálu
• Sítě do oken, moskytiéra, klimatizace nebo ventilátor
• Odstranění stojatých vod v okolí bydliště (květináče, sudy, pneumatiky)
• Po návratu z oblasti s místním přenosem odložit dárcovství krve o 28 dní

Inkubační doba činí 2–14 dní, nejčastěji 2–6. Při neurologických příznacích po pobytu v zasažené oblasti je třeba vyhledat lékaře okamžitě.

Rekordní sezona, ne nekontrolovaná epidemie

ECDC uvádí, že vrchol aktivity u lidí přišel na konci srpna, u ptáků a koní na začátku září. Další případy se ještě očekávají, ale křivka klesá. Nejde o epidemii v tom smyslu, že by se virus šířil z člověka na člověka; jde o mimořádně silnou sezonu komáry přenášené nákazy, jejíž skutečný rozsah je násobně vyšší než hlášená čísla, protože většina infekcí proběhne tiše.

Dvě úmrtí ve Vlámsku jsou připomínkou, že i v zemích bez předchozí zkušenosti s tímto virem může sezona překvapit. A dokud lidská vakcína zůstane ve fázi výzkumu, repelent a síť do okna budou to nejúčinnější, co máme.