Petr Pavel zaplatil za dovolenou v Maroku přes 450 tisíc. Politici mu nevěří a chtějí, aby ukázal výpisy z účtu

2. října 2026 nasedl Petr Pavel do letadla pronajatého pro rallye tým Fesh Fesh a odletěl na soukromou dovolenou do Maroka. Za sedadlo zaplatil, podle vlastních slov, 3 750 eur, v přepočtu asi 91 tisíc korun. Když se pak blížily volby a prezident zjistil, že nemá jak se včas dostat do Černoučku, jeho přítel Tomáš Šebek zorganizoval mimořádný let z Casablanky do Prahy a zpět. Pavlův podíl na celkové ceně charteru činil 15 tisíc eur, tedy přibližně 365 tisíc korun. Dohromady 456 tisíc. Částka, kterou prezident sám zveřejnil v prohlášení na webu Hradu. A právě tady začíná problém, ne s výší sumy, ale s tím, čím ji doložil.

Slova bez dokladů

Prezidentovo prohlášení ze 16. října je podrobné. Popisuje oba lety, jmenuje spolucestující (Šebka, Pavla Kubíčka a příslušníka ochranné služby), vyčísluje částky a uzavírá větou, že věří, že je tím záležitost „vysvětlena a uzavřena“. Jenže to, co chybí, je cokoli externě ověřitelného. Žádná faktura, žádný bankovní výpis, žádné potvrzení od přepravce.

V české politice přitom existuje zažitý standard: když se vrcholný politik dostane pod tlak kvůli financování, očekává se, že předloží doklady, ne jen prohlášení. Radek Vondráček z ANO i Boris Šťastný veřejně požadovali, aby Pavel ukázal „účty“. Nejostřeji to formuloval poslanec Jindřich Rajchl, který ve Sněmovně výslovně žádal prokázání, že peníze odešly z prezidentova soukromého účtu.

Co se děje ve Sněmovně

Rajchl 13. října navrhl zařadit na pořad 34. schůze bod s názvem „Výzva Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky prezidentu Petru Pavlovi ke zveřejnění nákladů na jeho soukromou dovolenou v Maroku“. Sněmovna návrh schválila a bod vede v programu schůze jako bod 201.

Důležité zpřesnění: k 18. říjnu 2026 je doložené pouze zařazení bodu na program, nikoli přijetí finálního usnesení s konkrétní výzvou prezidentovi. I kdyby Sněmovna usnesení nakonec odhlasovala, šlo by o politický akt, ne o právně vymahatelný příkaz. Ústava v článku 54 říká, že prezident „není z výkonu své funkce odpovědný“, a ústavní odpovědnost nastupuje jen v režimu žaloby za velezradu nebo hrubé porušení ústavy. Bankovní výpisy z něj tedy nikdo nemůže vynutit zákonem. Může je vynutit jen tlak veřejnosti.

Kolik stojí soukromý let z Maroka

Prezidentových 15 tisíc eur nebyla cena celého charteru, Pavel sám zdůraznil, že šlo o jeho „podíl na celkové platbě“. Kolik stál let celkem a kolik platili ostatní pasažéři, nezveřejnil. Tržní kontext ale naznačuje, že částka není mimo realitu: podle expertů citovaných oborovými servery se cena soukromého letu na trase Maroko–Praha pohybuje kolem půl milionu korun za jeden směr u menšího business jetu. Bez znalosti typu stroje a počtu platících cestujících nelze Pavlův podíl označit ani za přemrštěný, ani za výhodný.

Za pozornost stojí i detail, který v debatě snadno zapadne: zpět z Maroka 15. října prezident podle svého vyjádření letěl už běžnou linkou, nikoli dalším charterem. Celý pobyt tedy neobsluhovala výhradně privátní letecká doprava.

Precedent jménem Zeman

Česká politika podobný spor zažila. V roce 2014 se Miloš Zeman vracel ze státní návštěvy Číny letadlem, které zaplatily společnosti PPF a J&T. Kritika byla ostrá a Zeman ji v pořadu Hovory z Lán odbyl slovy, že „není podstatné, jakým letadlem se vrátil“. Situace se liší: u Zemana šlo o firemní peníze na státní cestě, u Pavla o deklarovaně soukromou dovolenou placenou z vlastní kapsy. Společný jmenovatel je ale stejný: veřejnost je citlivá na to, kdo a za co platí prezidentovi letadlo. A v obou případech chyběla ochota doložit financování transparentně a ověřitelně.

Na čem se spor láme

Poslední dohledaný průzkum CVVM z ledna 2026 přisuzoval Pavlovi důvěru 62 procent. Čerstvá postkauzová data zatím neexistují, takže měřitelný dopad na prezidentovu popularitu nelze vyčíslit. Jisté je ale něco jiného: Kancelář prezidenta trvá na tom, že cestu „ani neorganizovala, ani nic neplatila“, a Pavel považuje věc za uzavřenou. Opoziční politici trvají na dokladech. Dokud mezi těmito dvěma pozicemi zůstane mezera, kauza uzavřená nebude, bez ohledu na to, co říká Hrad.

Celý spor se nakonec netočí kolem 456 tisíc korun. Točí se kolem otázky, zda prezidentovo slovo stačí, nebo zda i hlava státu musí předložit stejný papír, jaký by veřejnost požadovala od kteréhokoli jiného politika.