Bartoš prosí Pražany o pomoc. Nenechavci mu v noci vykradli auto, přišel o milovanou harmoniku

Bartoš nezaváhal a ještě téhož rána napsal do facebookové skupiny Vinohradská parta veřejnou prosbu: kdo harmoniku uvidí, ať se ozve. Nepsal obecně o solidaritě, popsal přesný model, barvu, charakteristický přelepený přepínač rejstříků i černý batoh, ve kterém nástroj ležel. Zánovní červený Hohner Bravo II 48 je dost výrazný kus na to, aby si ho člověk na ulici nebo v zastavárně všiml. A právě na to bývalý předseda Pirátů vsadil.

Akordeon s příběhem

Bartoš hraje na tahací harmoniku od dětství. Rodiče ho přihlásili do ZUŠ a kolem patnácti už s akordeonem obcházel hospody. V rozhovoru pro Roots kdysi popsal, jak se nástroj stal součástí jeho identity, ne jako politický rekvizit, ale jako věc, ke které se vrací po večerech. Že jde o celoživotní vztah, ne o koníček posledních let, potvrdil i v dotazníku pro Metro v roce 2021: „Na tahací harmoniku hraju od šesti let.“

Právě proto ztráta nebyla jen majetková. Odcizený Hohner Bravo II 48 sice není rodinná relikvie (to zdroje nedokládají), ale pro člověka, který s harmonikou žije přes třicet let, má každý kus svou váhu.

Vinohrady, noc, otevřený kufr

K vloupání došlo v dolní části Vinohrad na Praze 2. Přesnou ulici Bartoš nezveřejnil. Auto bylo zaparkované a zamčené, nástroj ležel v kufru spolu s černým obalem značky Hohner. Jiné odcizené předměty ve veřejně dostupných informacích nefigurují.

Pikantní je, že nejde o první takový zážitek. Před šesti lety přišel Bartoš o harmoniku za podobných okolností, tehdy šlo o jiné auto, jiné místo (náměstí Bratří Synků na Praze 4) a nástroj v hodnotě kolem 20 000 Kč. Ten se nevrátil. Bartoš si musel koupit nový. Dva případy, dvě lokace, šestiletý rozestup. Spíš smůla než cílená akce.

Sousedská síť zafungovala rychleji, než kdokoli čekal

Výzva ve Vinohradské partě se rozšířila bleskově. A přinesla výsledek. Už 23. září, tedy den po zveřejnění, potvrdila mluvčí Pirátů Kristina Jochmannová pro Impuls, že se akordeon podařilo získat zpět, a to také díky tipům od lidí, kteří na příspěvek reagovali.

U běžné krádeže elektroniky by podobný postup nejspíš nezabral, notebook vypadá jako každý jiný. Červený akordeon s přelepeným přepínačem rejstříků ale rozpoznáte i z druhé strany ulice. Kombinace výrazného předmětu, přesného popisu a lokální komunity udělala víc než statistická šance na objasnění.

Praha a vykrádání aut: čísla, která nepotěší

Bartošův příběh není výjimka, jen má známé jméno. Podle policejní zprávy o bezpečnostní situaci na Praze 2 za rok 2024 evidovala tato městská část 386 krádeží věcí z motorových vozidel, meziročně o 44 méně, ale pořád víc než jednu denně. V celé Praze šlo o 3 460 vloupání do vozidel, což z této kategorie dělalo vůbec nejčastější trestný čin v metropoli. A to přesto, že celková registrovaná kriminalita v hlavním městě klesla o 6,4 %.

Policie to shrnuje jednou větou, kterou opakuje roky: auto není trezor. Škoda na rozbitém okně nebo zámku často převýší hodnotu lupu. Doporučení jsou prostá:

• Nenechávat ve voze nic viditelného, ani zdánlivě bezcenného.
• Cennosti ukládat do kufru ještě před příjezdem na místo, ne až na parkovišti.
• Parkovat na osvětlených a frekventovaných místech.
• Po zjištění vloupání volat 158, nemanipulovat se stopami a mít připravený seznam odcizených věcí s identifikačními znaky.

Co z toho plyne pro ostatní

Bartošův případ ukazuje jednu věc, která se ve statistikách ztrácí: u rozpoznatelných předmětů má veřejná výzva reálnou šanci uspět. Policie na Praze 2 disponuje 57 kamerami a díky nim loni zadržela deset pachatelů, ale rychlý tip od souseda, který si všimne červeného akordeonu opřeného o kontejner, může být rychlejší než jakýkoli kamerový záznam.

Harmonika je zpátky u svého majitele. Kdo ji vzal, veřejně známo není. Ale pro Bartoše, a pro každého, kdo někdy nechal v kufru něco, na čem mu záleželo, je tohle připomínka, že pražská noc umí být nenechavá.